Vigor mortis

Dneska jsem ale úplně ubitý. Kromě toho, že jsme na Pravděpodobnost dostali supla a ta se tak stala mnohonásobně nudnější než je obvykle (se sorem Tlustým je aspoň sranda - já vím, se mi to mluví, když nereje do mně. Ale zažil jsem si svojí dávku hrůzy z něj, nemyslete), jsem ještě dostal do hlavy dva Soul's Fire za 10 (každý).

Mnou vedený Magic klub se rozrostl na celkem 6 lidí. Z nich jsem jediný co nemá potřebu každou hru pořešit nad cigaretou. To a ještě je komín i můj spolubydlící. Nesnášim zápach cigaret. Až příliš mi připomíná ty časy, co mi bylo zle v tátovo autě. Někdy v dohledné době to možná pořeším, ale dneska opravdu ne, jak jsem již pravil, okolnosti mě zmlátily a pohodily do škarpy u cesty.

Takže jenom tolik: OBRÁZKY. Už sto let kreslím pořád stejně, byť se mi poslední dobou povedlo styl trochu "vyčistit" - už to (většinou) není jen změť čar (pokud ta změť není účelem). A přitom se pořád snažím kreslit úplně jinak. Už kdysi byla mým ilustrátorským idolem Mineko Ohkami s jejími úchvatnými ... geometrickými postavami. Vážně, tolik úhlů nenajdete v žádné učebnici matiky. Poměrně nedávno se přidaly CLAMP které také zjednodušovaly a zjednodušovaly až dospěly k ... dokonce bych to i nazval hůlkovými postavami. Z gumy. Tak nějak.

A přestože jde o zjednodušování, wlkeR to prostě nedá. Tohle nemůže být rovné, musí tam být křivka. Přesná křivka. Podle svalu. Podle vlááákna. Prostě se nedokážu vyrvat pokusům o realističnost, ani pro matematicky jednoduchou krásu.

Můj poslední pokus dopadl takto:

CHAOS by ~eXdrachen on deviantART

... No ať už se z výše uvedeného náhledu vyklube cokoli, pokračuji: semhle někam směřuji. Můj styl pořád bude můj, někde na hraně mezi složitostí a jednoduchostí, jasnými definicemi a chaosem, černobílo-barevný... Vlastně jsem s ním relativně spokojen. Každý obrázek je něco jako pokus. Nezáleží ani tak na výsledku jako na průběhu a na tom, co se při tom naučím.

...

A ano, měl bych jít spát. Teď. Hned. ^^;