neděle 27. listopadu 2011

Co se na fejsbuk nevejde

Hláška, kterou jakožto osoba-prakticky-veřejně-činná nemůžu dát na fejsbuk, protože bych jí třeba zase postnul do uzavřené skupiny pro organizátory Blackfire. Nebo tak nějak. Musím se ještě přesvědčit, že tohle není blog klubu Mysteria...

Takže tady je, co sem pravil dneska večer: "Zatracenej anděl nejde postavit. ... Jo aha, mu to musim strčit do (zadku)."

U jaké příležitosti? Mamka nedávno přivlekla takýho keramickýho anděla co se do něj strčí svíčka a von... no, svítí. Dneska jsem ho měl rozsvítit já, ale poté, co jsem ho několikrát neúspěšně posadil na svíčku se mi konečně podařilo zjistit, že tudy cesta nevede, že mu musím svíčku zasunout do... zadní, ehm, partie.

A teď jdu zjistit své přihlašovací údaje na baka-updates, mám chuť na nějakou podezřelou mangu.)

čtvrtek 24. listopadu 2011

Řetězáky

Tak přemýšlím... člověku přijde řetězovej e-mail typu: Pošli tento e-mail X lidem do Y (časových jednotek) a budeš na věky věků šťastný. Pokud ho nepošleš, stihne tě mor/kobylky/státnice.

A teď řekněme, že na to člověk věří.

Pošlu e-mail X+Y+1 lidem okamžitě a těším se na své štěstí. Jenže co ti lidé? Co když to nestihnou poslat dál? Člověk, který takový e-mail odešle, vlastně odsuzuje až X+Y+1 lidí k věčnému utrpení, jen za cenu vlastního pochybného štěstí!

Odesílatelé řetězáků by se měli dvojnásob stydět. Normálním lidem spamujou schránku a sobě podobné odsuzují ke strašlivým věcem, pokud prošvihnou termín. Strašný, co?

pátek 11. listopadu 2011

wlkeR v procesu

Takže - proč nepíšu.
Snadno - není čas.
Sehnal jsem brigádu která mě dost vyčerpává, snažím se dostrkat klub zpátky na Core úroveň než Wizardi utáhnou kohoutky, a taky dopisuju diplomku.
Jo, a už bych měl konečně pohnout zadkem do Mora Sul :P

čtvrtek 3. listopadu 2011

Proč nemám rád dabing

Tuhle mě máma lákala, ať se s ní jdu podívat na DVD. "Můžu ti to pustit v originále," říkala, jako by to bylo nějaký extra terno.

Je ale zvláštní, že teprv potom mi došlo, že většinu filmů v televizi odbudu s tím, že jednak je to blbý, pak je v tom milion reklam a ještě ke všemu to je dabovaný. Když se mě někdo ptá, jestli mám ten či onen film v původním či jiném znění, většinou naštvaně odseknu, že "samozřejmě že v originále." Kupodivu pokud vlastním snímek jako dual audio, jsem na tento fakt extrémně pyšný. Ale i tak na to koukám v originále s titulky.

Toliko řečeno, musím připustit, že některé kousky jsou v češtině lepší perly než v originále. Tuhle jsem třeba viděl původní seriál M*A*S*H, a "oh, Frank!" prostě nepředčí české "ó Frenku!"

Jinde nastavuji jazykové preference podle prostředí, a popravdě řečeno mě strašně štve, když třeba v Rusku mluví anglicky. Ještě víc pak nenávidím, když třeba angličan přeloží většinu věty, ale snadná slova (co divák snad zná), řekne anglicky. Jakoby nestačilo použít přízvuk.

Zcela samostatnou kapitolou jsou jména. Spousta lidí ví, že se obloukem vyhýbám české manze už jen proto, že nesnesu pohled na skloňovaná japonská jména. Podobnou situaci u mě znají i ti, jež zažili můj odboj proti českému skloňování jmen Sirius, Lucius... v Harrym Potterovi (a vůbec, proč to nepřekládat včetně jmen?) Zářným příkladem překladu je Zeměplocha, kde sem tam nějaká ta vedlejší postava má původní jméno, ale zbytek je hezký český.

Shrnu to asi tak, že kinematografie (i literatura, ale k té se dělají titulky dost blbě) jsou takové kusy národní identity. Otázka preference znění a jeho míry (překládat či nepřekládat jména) možná dost souvisí s názorem na vlastenectví - a ejhle, já který o českém národu neřek nic hezkého posledních minimálně 15 let, najednou nedám dopustit, aby se sem navážel nějaký dýňový džus, máslový ležák a, nedejbože, anglická jména (rok jsem s anglickým jménem žil, a ... !)

Asi je ze mě už starej, zakonzervovanej dědek. Bylo by hezké být otevřený a tolerantní, ale když vidím mizerný lip-sync nových velkofilmů, jdu se radši někam zahrabat a doufat, že to někdy natočí češi s českými reáliemi v českém znění. To anebo si seženu originál.

úterý 1. listopadu 2011