úterý 21. října 2014

Level down

Včera poměrně znenadání (a neočekávaně) umřela družina z online D&D. Jelo se oficiální dobrodružství "Ztracený důl Fendelveru," které jsem, jak už to tak nenechavý tvor dělá, pozměnil k obrazu svému, danému zejména činností postav. Tady je jak:

Část 1: Gobliní šípy. 
Tady poněkud nesehranou družinu potkala hned jedna TPK, kde se ale ještě postavy probraly v transportu na trh s otroky a úspěšně utekly. Nicméně hlavní boss (Klarg) přežil, byť bez velké části podřízeného goblinstva. S malou družinou (a malou částí kořisti) se vydal dohnat družinu tranportující klíčové NPC Gundrena, zatímco zbytek goblinů převážel vězně a věci na prodej... inu, na prodej. Družina úspěšně utekla a rovnou vrátila i bedny, které normálně "zachraňují" z jeskyně. Problem solved. Mostly.

Část 2: Fendelin. 
Zde se družina aktivně vrhla na bandu rudocejchů a díky hojnému počtu a obecně op postavách celkem rychle masakrovala všechno co jí přišlo pod ruku. Během jednoho "downtime" ale životem unikl jeden z nich, v němž se mi díky celkem dlouhé šňůře úspěšných záchran na Odolnost proti mučení zalíbilo - stal se z něj Bernardo, bývalý gladiátor a člen Zhentarim, který infiltroval Rudocejchy aby důkladně poznal jeho vedení a ve vhodný okamžik je spolu s dalšími tamějšími agenty ovládnul. Tento vyprávěl ve skrýši o masakru ve městě, i když jediný kdo si s tím trochu lámal hlavu byl Jarno Albrek a jeho hlídací gobr Mosk. Nutno říct že zcela oprávněně. V okamžiku kdy družina napadla "výčepnu" se Jarno sebral a utekl tajnými dveřmi, a to s Moskem v patách. Cestou narazili na malého Kapříka, který se skvěle hodil jako rukojmí. Nahoře se naposledy setkali s Bernardem a několika málo přeživšími Rudocejchy, každý obdržel své insturkce (Jarno a Mosk měli vyhledat úkryt v Rokliském hradu, zatímco Bernardo měl jiné plány... na pomstu).
Skvěle se k tomu hodila obří bouřka, výsledek několika velmi špatných hodů na počasí. Mosk odtáhnul namítajícího Jarna na sever, zatímco Bernardo využil zmatku nastavšího při menší povodni, ukradl koně ze Lvího štítu a vyrazil na východ.
Družina něco z toho zjistila a část z ní se rozhodla pronásledovat skupinu prchnuvší na sever. Po velmi těsném a vypjatém souboji, kdy Jarno zemřel a Mosk se stáhnul do jeskyně, kde měl nepřekonatelnou výhodu, se z výpravy vrátil jediný válečník, který poté pověsil dobrodružení na hřebík.
Téže noci se Kapříkovi podařilo utéct a vrátit domů... k jeho vlastní smůle.

Část 3: Pavučina.
Moskovi bylo jasné, že jej zbytek družiny bude pronásledovat. Věděl, čeho jsou schopni, a spěchal tedy do Rokliského hradu, aby své soukmenovce varoval a připravil na možný útok. Jako varování na bránu pověsili hlavy zabitého zloděje a kleričky, spolu se vzkazem, že pokud dobrodruzi zaútočí, bude popraven rukojmí Gundren.
Ale dobrodruzi nikde.
Ztratil je alkoholický goblin z náhodného střetnutí, kterého zajali, aby je dovedl do hradu, jenže ten nebyl schopen fungovat bez pravidelného přísunu lihu. Skončil v tajemné chaloupce na kuřích nožkách uprostřed lesů, málem spolu se zbytkem družiny, která však nemrtvou ježibabu zabila a především zničila chaloupku, čímž zrušila její prokletí... Ovšem ne že by si toho Beáta, sestřenice a tajná milenka lítice Agáty nijak zvlášť vážila. Už pár staletí tam vařila nápoj lásky ohromné síly, který ji měl znova sjednotit s Agátou. Ovšem když už se zdálo, že se její cíl podařil, někdo to pokazil a zabil ji. Na chvilku se všechno zdálo strašně fajn... a pak už ne.
Nicméně družina po vydatném odpočinku zamířila do Hromostromu, kde si celkem hravě poradila s kytičkami, pavouky, zombíky i orkskou hordou. Nebylo tedy divu, že skupina dračích kultistů se hodně rychle snažila zamaskovat svůj skutečný důvod pobytu na tom místě za něco o něco méně napadnutelného. Povedlo se, a všichni vyvázli bez jediného vážnějšího úrazu. Nicméně polovina z nich se rozhodla, že to co dělají asi není úplně ono, a použili svých nově nabytých schopností Klamu, aby přesvědčili Favrika, že pohlídají drakův poklad, zatímco ostatní pojedou na vyhlídkový let kolem Neverwinteru. O něco méně zla, a to úplně bez násilí. Jen chudák druid kouká na kytičky zespoda.
Dalším cílem družiny byl Rokliský hrad. Obrana už trochu usnula, výhrůžný leták strhal déšť a vítr a družina jej neluštila. Plán vymyšlený pro případ nouze králem Grolem a především doppelgangerem Vyerithem ale zůstal nezměněn. "Kralování" bylo přenecháno šťastnému Klargovi, zatímco skutečný král utekl i se zajatým Gundrenem když družina zahájila čistku předních komnat. Nekoordinovaní goblini padali jeden po druhém, situaci nezachránil ani vypuštěný sovodvěd, který se zasekl ve dveřích. Nový král bojoval statečně ale padl, zatímco Mosk nakonec znova utekl rovnou do náruče vracejícího se Targora. Družina při jeho pronásledování objevila do bezvědomí ztlučeného Gundrena, ovšem ne toho skutečného, ale zamaskovaného Vyeritha, který se přesně podle plánu dokonale vetřel do jejich středu. Targor, Mosk a Grol vyčkali, až družina hrad opustí, znova jej obsadili, a vyrazili k dolu posílit tamější obranu.
Družina mezitím dorazila do Zaječí a vyhledala Agátu. Ta věděla o osudu Beáty v jejich rukou, ale přesto se rozhodla nejen zodpovědět jejich otázku a ještě nastínit pletichy ostatních stran proti nim. Inu, asi marně.
Bernardo zatím sjednal smír s orky od Vyverní skály. Pověděl jim, nutno říct že popravdě, že ve městě Fendelinu nyní není nikdo schopný boje, a společně vytáhli jej dobýt. Družina našla už opuštěnou jeskyni, a protože počasí zmařilo účinné pronásledování, zamířili podle mapy ukořistěné v hradu do dolů.
Všechno šlapalo podle Bernardova a Vyeritova plánu. Hlavně když se první dozvěděl o tom druhém. Poslal orky a jednoho z gobrů do Fendelinu, zatímco s ostatními se vydal připravit smrtící past.

Část 4: Jeskyně vlnivých ozvěn.
Družina v jeskyni objevila Tardenovo tělo, nechala s ním "truchlícího" Gundrena/Vyeritha a šla zkoumat. Ten rychle vyhledal Bernardovu skupinu a domluvil finální podobu plánu: Vyerith zjistí co nejpodrobněji silné a slabé stránky družiny, při vhodné příležitosti na ně natáhne co nejvíc tamější havěti a pokud by to nestačilo, v okamžiku kdy bude družina po opravdu vyčerpávajícím boji odpočívat přivolá Bernardovu družinu a společně dobrodruhy rozdrtí.
Záložním plánem pro případ, že by byl ohrožen sám Nezznar, se mělo Vyerithovo dvojče Valak zachovat podobně - vzít na sebe podobu přeživšího trpaslíka, utéct a přivést posily. K tomu ale nakonec nedošlo; po vyčerpávajícím boji s Mormeskem (družina ukradla truhlu ke které byl jeho duch vázán a pokusila se s ní utéct) na ně Vyerith natáhl hořící lebku a dílo zkázy bylo dokonáno.

Těch věcí co asi úplně nehrají s původním textem bylo asi o něco víc, ale sám jsem se překvapil a spoustu těch důležitých rozhodnul už předtím, než s nimi družina interagovala. Past připravená hlavními zloduchy byla opravdu extrémně zákeřná a vražedná - tolik, že jsem se rozhodl ji nepoužít při první příležitosti. Nakonec jsem jí tedy v její finální podobě nepoužil nikdy, ale na druhou stranu jsem aspoň trochu rád, že družina opustila svět v důsledku těch pečlivě snovaných pletich.

Docela se těším na nové D&D :)