Level down

Včera poměrně znenadání (a neočekávaně) umřela družina z online D&D. Jelo se oficiální dobrodružství "Ztracený důl Fendelveru," které jsem, jak už to tak nenechavý tvor dělá, pozměnil k obrazu svému, danému zejména činností postav. Tady je jak:

Část 1: Gobliní šípy. 
Tady poněkud nesehranou družinu potkala hned jedna TPK, kde se ale ještě postavy probraly v transportu na trh s otroky a úspěšně utekly. Nicméně hlavní boss (Klarg) přežil, byť bez velké části podřízeného goblinstva. S malou družinou (a malou částí kořisti) se vydal dohnat družinu tranportující klíčové NPC Gundrena, zatímco zbytek goblinů převážel vězně a věci na prodej... inu, na prodej. Družina úspěšně utekla a rovnou vrátila i bedny, které normálně "zachraňují" z jeskyně. Problem solved. Mostly.

Část 2: Fendelin. 
Zde se družina aktivně vrhla na bandu rudocejchů a díky hojnému počtu a obecně op postavách celkem rychle masakrovala všechno co jí přišlo pod ruku. Během jednoho "downtime" ale životem unikl jeden z nich, v němž se mi díky celkem dlouhé šňůře úspěšných záchran na Odolnost proti mučení zalíbilo - stal se z něj Bernardo, bývalý gladiátor a člen Zhentarim, který infiltroval Rudocejchy aby důkladně poznal jeho vedení a ve vhodný okamžik je spolu s dalšími tamějšími agenty ovládnul. Tento vyprávěl ve skrýši o masakru ve městě, i když jediný kdo si s tím trochu lámal hlavu byl Jarno Albrek a jeho hlídací gobr Mosk. Nutno říct že zcela oprávněně. V okamžiku kdy družina napadla "výčepnu" se Jarno sebral a utekl tajnými dveřmi, a to s Moskem v patách. Cestou narazili na malého Kapříka, který se skvěle hodil jako rukojmí. Nahoře se naposledy setkali s Bernardem a několika málo přeživšími Rudocejchy, každý obdržel své insturkce (Jarno a Mosk měli vyhledat úkryt v Rokliském hradu, zatímco Bernardo měl jiné plány... na pomstu).
Skvěle se k tomu hodila obří bouřka, výsledek několika velmi špatných hodů na počasí. Mosk odtáhnul namítajícího Jarna na sever, zatímco Bernardo využil zmatku nastavšího při menší povodni, ukradl koně ze Lvího štítu a vyrazil na východ.
Družina něco z toho zjistila a část z ní se rozhodla pronásledovat skupinu prchnuvší na sever. Po velmi těsném a vypjatém souboji, kdy Jarno zemřel a Mosk se stáhnul do jeskyně, kde měl nepřekonatelnou výhodu, se z výpravy vrátil jediný válečník, který poté pověsil dobrodružení na hřebík.
Téže noci se Kapříkovi podařilo utéct a vrátit domů... k jeho vlastní smůle.

Část 3: Pavučina.
Moskovi bylo jasné, že jej zbytek družiny bude pronásledovat. Věděl, čeho jsou schopni, a spěchal tedy do Rokliského hradu, aby své soukmenovce varoval a připravil na možný útok. Jako varování na bránu pověsili hlavy zabitého zloděje a kleričky, spolu se vzkazem, že pokud dobrodruzi zaútočí, bude popraven rukojmí Gundren.
Ale dobrodruzi nikde.
Ztratil je alkoholický goblin z náhodného střetnutí, kterého zajali, aby je dovedl do hradu, jenže ten nebyl schopen fungovat bez pravidelného přísunu lihu. Skončil v tajemné chaloupce na kuřích nožkách uprostřed lesů, málem spolu se zbytkem družiny, která však nemrtvou ježibabu zabila a především zničila chaloupku, čímž zrušila její prokletí... Ovšem ne že by si toho Beáta, sestřenice a tajná milenka lítice Agáty nijak zvlášť vážila. Už pár staletí tam vařila nápoj lásky ohromné síly, který ji měl znova sjednotit s Agátou. Ovšem když už se zdálo, že se její cíl podařil, někdo to pokazil a zabil ji. Na chvilku se všechno zdálo strašně fajn... a pak už ne.
Nicméně družina po vydatném odpočinku zamířila do Hromostromu, kde si celkem hravě poradila s kytičkami, pavouky, zombíky i orkskou hordou. Nebylo tedy divu, že skupina dračích kultistů se hodně rychle snažila zamaskovat svůj skutečný důvod pobytu na tom místě za něco o něco méně napadnutelného. Povedlo se, a všichni vyvázli bez jediného vážnějšího úrazu. Nicméně polovina z nich se rozhodla, že to co dělají asi není úplně ono, a použili svých nově nabytých schopností Klamu, aby přesvědčili Favrika, že pohlídají drakův poklad, zatímco ostatní pojedou na vyhlídkový let kolem Neverwinteru. O něco méně zla, a to úplně bez násilí. Jen chudák druid kouká na kytičky zespoda.
Dalším cílem družiny byl Rokliský hrad. Obrana už trochu usnula, výhrůžný leták strhal déšť a vítr a družina jej neluštila. Plán vymyšlený pro případ nouze králem Grolem a především doppelgangerem Vyerithem ale zůstal nezměněn. "Kralování" bylo přenecháno šťastnému Klargovi, zatímco skutečný král utekl i se zajatým Gundrenem když družina zahájila čistku předních komnat. Nekoordinovaní goblini padali jeden po druhém, situaci nezachránil ani vypuštěný sovodvěd, který se zasekl ve dveřích. Nový král bojoval statečně ale padl, zatímco Mosk nakonec znova utekl rovnou do náruče vracejícího se Targora. Družina při jeho pronásledování objevila do bezvědomí ztlučeného Gundrena, ovšem ne toho skutečného, ale zamaskovaného Vyeritha, který se přesně podle plánu dokonale vetřel do jejich středu. Targor, Mosk a Grol vyčkali, až družina hrad opustí, znova jej obsadili, a vyrazili k dolu posílit tamější obranu.
Družina mezitím dorazila do Zaječí a vyhledala Agátu. Ta věděla o osudu Beáty v jejich rukou, ale přesto se rozhodla nejen zodpovědět jejich otázku a ještě nastínit pletichy ostatních stran proti nim. Inu, asi marně.
Bernardo zatím sjednal smír s orky od Vyverní skály. Pověděl jim, nutno říct že popravdě, že ve městě Fendelinu nyní není nikdo schopný boje, a společně vytáhli jej dobýt. Družina našla už opuštěnou jeskyni, a protože počasí zmařilo účinné pronásledování, zamířili podle mapy ukořistěné v hradu do dolů.
Všechno šlapalo podle Bernardova a Vyeritova plánu. Hlavně když se první dozvěděl o tom druhém. Poslal orky a jednoho z gobrů do Fendelinu, zatímco s ostatními se vydal připravit smrtící past.

Část 4: Jeskyně vlnivých ozvěn.
Družina v jeskyni objevila Tardenovo tělo, nechala s ním "truchlícího" Gundrena/Vyeritha a šla zkoumat. Ten rychle vyhledal Bernardovu skupinu a domluvil finální podobu plánu: Vyerith zjistí co nejpodrobněji silné a slabé stránky družiny, při vhodné příležitosti na ně natáhne co nejvíc tamější havěti a pokud by to nestačilo, v okamžiku kdy bude družina po opravdu vyčerpávajícím boji odpočívat přivolá Bernardovu družinu a společně dobrodruhy rozdrtí.
Záložním plánem pro případ, že by byl ohrožen sám Nezznar, se mělo Vyerithovo dvojče Valak zachovat podobně - vzít na sebe podobu přeživšího trpaslíka, utéct a přivést posily. K tomu ale nakonec nedošlo; po vyčerpávajícím boji s Mormeskem (družina ukradla truhlu ke které byl jeho duch vázán a pokusila se s ní utéct) na ně Vyerith natáhl hořící lebku a dílo zkázy bylo dokonáno.

Těch věcí co asi úplně nehrají s původním textem bylo asi o něco víc, ale sám jsem se překvapil a spoustu těch důležitých rozhodnul už předtím, než s nimi družina interagovala. Past připravená hlavními zloduchy byla opravdu extrémně zákeřná a vražedná - tolik, že jsem se rozhodl ji nepoužít při první příležitosti. Nakonec jsem jí tedy v její finální podobě nepoužil nikdy, ale na druhou stranu jsem aspoň trochu rád, že družina opustila svět v důsledku těch pečlivě snovaných pletich.

Docela se těším na nové D&D :)

Skladiště hlášek z D&D

Protože vždycky když si to poznamenám na nějaký papírek, tak to potom nenajdu.

Sep2, účinkují: drakorozená paladinka Scharlach (Aly), doppelganger zloděj Car Bon (Bowen), shadar-kai alchymistka Heike (Sal), sukuba ??? (Agar).

Car se pokusil sundat drakolichovi elektrický obojek a dostal kritičák.
Scharlach: "Vždycky můžeš říct ne."
Car: "Vždycky říkám ne!"

Během obvyklé slovní roztržky v mělkém jezírku kyseliny.
Sukuba: "Seš na tenkym ledě."
Scharlach: "Já? Já jsem vy kyselině!"

Scharlach: "Já nebudu jíst sukubu, zkazila bych si zažívání. No co, nežral to ani fialovej červ!"

Družina zabila sukubu.
Sal: "Přijdu si strašně, ale mám dobrý pocit."

Grapple the Troll!

Tak, protože tady mé kecy o D&D nikdo nečte... http://grapplett.blogspot.com/

Konec hlášení.

Charaktery

Takže včera začala... no, začala, byla preludována... další krátkodosahová (bych řek) D&D kampaň v Budějcích. Slavný já se jí budu účastnit jako hráč, a to s novou postavou, neb Tolsimira do toho blázince nepustím ani za nic. Ne podruhé, každopádně. ^^;

Tedy sedím, vymýšlím, a říkám si... Jestli je to vůbec o něčem, jestli se mé postavy náhodou neliší jen vzhledem a povoláním... a minulostí... Protože prostě pozoruju, že až uť začnu jakkoli, vždy skončím u celkem uniformního stylu. Nyní se v tom tedy budu hnípat, a to veřejně, soukromě to není žádná zábava.) Takže:

Vzorek #1: Frenik, lv. cca 16 cosi, co původně bývalo Alchymistou (kterého ale D&D 3E pořádně nemá). Přesvědčení - Chaotic Good. Kampaň - Relidien.
Fren je můj nejspontánnější výtvor. Začal jako cosi založené na prastarém obrázku, který byl, in turn, založen na postavě Hisanagiho z Lumen Lunae (gleeeeee!!). Protože jsem s ním začal hrát... kdy, pět let zpátky? ... je značně dětinský, paličatý, naivní, a myslí si, že sežral Šalamounovo... ehm, snídani. Myslím, že dokonalejší reflexi sebe těžko najdu, protože dalšími faktory jsou blonďákofilie, lenost a odpor ke zbytečému násilí. Což je samozřejmě v bandě dobrodruhů docela na překážku, že...

Vzorek #2: Zadar, lv. 8 Dragon Shaman. Přesvědčení - Lawful Neutral. Kampaň - Relidien.
Teď Zadáreček je samorost. Považuje sebe za draka a svět za své pískoviště, což je sice úžasné, ale zase, pro potřeby družiny neudržitelné, není-li na vůdčí pozici. Což nemohl jako nový přírůstek být. Takže fail.
Přesto byl v mé sbírce Zadar unikátní tím, že doopravdy rezolutně šel za svým, bez ohledu na to, kolik mrtvol při tom musel pošlapat. Byl chladný, ale hamižný, povýšený, ale ochotný se obětovat pro věci, na kterých mu záleželo. Bohužel mezi tyto věci nakonec patřilo jen zlato.

Vzorek #3: Tolsimir, lv. 4 Ranger. Přesvědčení - Lawful Good. Kampaň - Salči svět, potom VivusMayův.
wlkeRův pokus o skutečně hrdinného (dobře, možná trochu temného) hrdinu absolutně selhal, páč hrát s Aly a bejt při tom vážnej, to já prostě nedokážu. Stejně tak když se chudák přestěhoval mezi bandu skoro-ještě-dětí.
Přese všechna úskalí je Tolsimir nakonec sice inklinován ke zlehčování úplně všeho, o rejpání nemluvě, ale zároveň jde o image skutečného ochranářského a možná až trochu zbytečně paranoidního hraničáře, který vždycky klade potřeby ostatních před svoje. Tedy možná až na případy "jé, hele, fialová houba. Podpálíme jí."

Vzorek #4: Alef, lv. 4 Hexblade. Přesvědčení - Neutral. Kampaň - Relidien.
Alef je velmi VELMI temný hrdina. Jeho život je jedna velká zkouška, jak dlouho mu Štěstěna ještě vydrží tlapat na paty. Je přesvědčen o vlastní nesmrtelnosti, pročež nenechá žádné vosí hnízdo neprošťourané. Co se humoru týče, tak je téměř vyhrazeně cynický a ze své podstaty se snaží každého kolem sebe mystifikovat. Přes to všechno zná hodnotu skutečného přátelství.

Vzorek #5: Aurelius, lv. 1 Assassin. Přesvědčení - Dobro. Kampaň - Honzovo svět.
Tady jsem se chtěl opět nevrátit k sobě. Věci, které si občas představuji, že dělám, jsou zosobněny v tomhle relativně křehkém, plachém, ale extrémně přizpůsobivém chlapíkovi. Jeho příběh je zcela nepokrytě vykraden částečně z mého vlastního života, částečně používá motivy z Tsubasa Chronicles.

Předchozí odstavce asi nikomu nic moc neřekly. Asi jsem si je přece měl nechat pro sebe, byť dát je "na papír" velmi pomáhá.

Myslím, že Fren velmi dobře vytihuje mé starší já, jak Aurelius vystihne to nové se teprve uvidí. Oba na každý pád cení nade vše rodinu a dobré přátele, a těmto jsou schopni přinést libovolně vysokou oběť.

Zadar je mojí reakcí na potřebu družiny, aby jí někdo vedl; je silný, nezávislý a sebejistý - věci, které já sám ve velké míře postrádám. Škoda ho, kdyby se dokázal o něco lépe integrovat, nebo byl s bandou od samého začátku, věřím, že by jí vedl dobře.

Tolsimir vznikl jako obranář. Tato role je mi docela vlastní, byť spíš než abych stál na jednom místě a nepustil vlnu nepřátel ani o píď, raději se dramaticky vrhnám do rány na poslední chvíli. Přesto nedokážu nikdy zachovat vážnou tvář, která těmto povoláním přísluší. Ale D&D není moc o ničem, když ne o zábavě.

No a Alef, char, co má snad nejvíc obrázků ze všech, od hrdinných, přes vtipné (ale nedokončené), po zcela psychotické. Ztělesňuje něco, co nechci vyslovit, abych si nezruinoval jedno velmi křehké přátelství. Zcela otevřeně bojuje proti osudu a stavu věcí tak, jak jsou. Zatratil úplně všechno, majetky hmotné a z velké části i ty citové. Jestli je aspoň trochu jako já, měl bych asi vyhledat odbornou pomoc.

Žolíky

Nikoho asi nezarazí, že wlkeR čte články o D&D. O nic víc nezarážející je fakt, že většinu věcí které se dočte také hodlá vyzkoušet. No a nejhorčejší novinkou je tento článek.

Už celé měsíce připravuji a piluji epický souboj jehož základem je Encounter S3 z modulu H3: Pyramid of Shadows. V tomto souboji dobrodruzi v dobrém úmyslu probudí bezhlavé tělo popravené princezny, což je ale past a následuje masakr. Původní souboj se odehrává v místnosti, která je až na mrtvolu a čtveřici obelisků co smahnou cokoli motající se mezi nimi prázdná.

Souboj byl dělaný pro pět postav na sedmé až osmé úrovni. Já mám šest postav na sedmé úrovni, plus jedno NPCčko tamtéž. Aaa, kdo kouknul na článek už asi tuší, kam mířím, ale nechte mě ještě chvíli.

Původní design doznal mnohé změny už v první fázi plánování. Prastará příšera byla updatnuta podle nových MM3 pravidel, pročež hrozivé plošňáky asi zajistí, že družina se bude sakra muset pohybovat. Ten pohyb ale nebude jen tak.

Zatímco ani obelisky už nejsou co bývaly (a bezduše nesmaží libovolné PCčko co proběhne kolem, ta mechanika je trochu jiná, ale nechci moc spoilovat), přibylo ještě pár zvláštních terénů. Z těch jeden je přímo z D&D Essentials Rules Compendium (tuším), zatímco druhé dva byly navrženy podobně a jeden měl dokonce zároveň s negativním i pozitivní efekt.

Druhá vlna tyto terény upravila tak, že všechny mají zároveň negativní i pozitivní efekt, byť v jiném poměru. Taky záleží co člověk zrovna potřebuje. Umístění zdrojů efektu se velmi funny způsobem mění, takže bojiště by žádná dvě po sobě jdoucí kola nemělo zůstat nezměněno. Kromě jednoho.

Vrátím se k hlavní nestvůře. Protože jsem krátce před šťouráním se v tomhle souboji koukal na Wakfu, je asi pochopitelné, že jsem měl potřebu Noxovu awesomeness někam aspoň trošku zpodobnit. V rámci všech soubojů v pyramidě, které by měly být patřičně epické (či spíše paragonské) i pozdější zápletky se skvěle hodí, aby hlavní záporňák, kouzelník Karavakos, tak trochu vládl času. Jak to bude vypadat v praxi se projeví už brzy.

No a konečně můj Žolík. Žolík jménem Yin. Původní plán byl aby sloužil jako zálohovací postava - ze začátku bojovat nebude, ale pokud se něco stane, zapojí se. Toto má samozřejmě silný podklad v příběhu, ale teď mi došlo, že bych to měl vzít dál nejen z popudu článku, ale i kvůli ději.

Pochybuji, že Yinovi družina věří. On sám věří jim sotva o něco víc. Ale je sám. Zoufalý. Zvenku vypadá normálně, ale jeho chování se neřídí ničím stabilnějším než je Schrödingerova kočka... Zkrátka a dobře, tohle si užiju a pak o všem poreferuju.

Víte, chtěl jsem psát o něčem jiném, ale nějak mi to vypadlo. Takže zatím.