Životapróza

wlkeR seděl u svého pracovního stolu tak trochu jako princ Koloběžák I. Napůl vzhůru, napůl spící, napůl oblečený, napůl v pyžamu... Jen s tou příčetností to bylo drobet horší, té už zbývalo jen drobet. Pořád se snažil svalit skutečnost, že byl vzhůru už v pět ráno, na nějakou vnější okolnost - marně. Usrkával z obřího hrnku zelený čaj se zázvorem, zkroušeně přehlížel desku stolu zavalenou věcmi, co se již nevešly do polic, a sem tam napsal něco do blogu. Do učení se mu zatím nechtělo. Říkal si, že třeba až dopije ten čaj. Nebo až v osm. Někdy později, zkrátka.

[Předstátnicová deprese, tohle]