Tak uklízím složku Dokumenty a konečně jsem se rozhodl trochu zamávat s rozepsanými romány, jejichž naděje na dopsání je už prakticky nulová. Přihlédneme-li k mému nepořádnému stylu psaní a tendenci věci opouštět, je skoro zázrakem, že ve složce České (ještě píšu anglicky) zbylo celých 6 souborů, z nichž celé 3 jsou dokončená díla (a vážně mě překvapilo, že je jich tolik!)
S lítostí jsem shledal, že zatímco složka byla plná různého bordelu, mé zajímavější (byť nedokončené) počiny typu Proti Slunci zmizely.
Úplně nahoře ve zmíněném adresáři mám složku Harry Potter HM. Obsahuje dvě povídky, "Neutrál" a "4 eSa," kterými jsem svého času reagoval na záplavu HP povídek (a glos k nim). Běží paralelně s knihami 3 (Vězeň z Azkabanu) a 4 (Ohnivý pohár), a snaží se nejen respektovat původní děj, ale dokonce využít některé pasáže textu. Dá se tedy říct, že autorem jsem jen většinově, ne úplně.
"Lawrence Terror Niels byl v téměř všech ohledech naprosto normální chlapec. Jako všichni mladí lidé neměl rád školu, své hloupě zrzavé vlasy a prostřední jméno, a letní prázdniny zásadně nepokládal za čas hodný mrháním na něco tak podřadného jako domácí úkoly, k jejichž vypracování ho nedokázala donutit žádná lidská ani nadlidská síla. Ale narozdíl od ostatních byl čaroděj." - Neutrál
Teď u téhle povídky jsem výjimečně nevedl podrobný záznam o průběhu sepisování a úprav, což je škoda. Word zaznamenal poslední úpravu 4. září 2008, takže jde o 3+ roky starý text. A musím říct, že jsem s ním velmi, velmi spokojen, protože je dokončený a v rámci žánru fanfikce relativně rozumný. Povídka 4 eSa měla na tento úspěch navázat, ale bohužel nebyl čas. V adresáři každopádně zůstala, takže třeba někdy...
Další věc co se mi tu válí je soubor "kolab," rovněž z roku 2008. Nesmazal jsem ho jenom dočasně, páč se o jeho osudu chci poradit se spoluautorkami Sal a Aly. Náhled postovat nebudu, příběh se prakticky nikam nedobral.
Mojí největší spisovatelskou pýchou je povídka Neocenitelné inspirovaná prvotinou autorky, co teď, pokud vím, sklízí velké úspěchy svými povídkami ze světa hry Aion. Zatímco začátek je praštěný a celá ta věc je zatraceně ukecaná (podle logu byl draft dokončen 17. srpna 2007, řekl bych že nejméně půl roku po začátku sepisování), některé momenty v závěru považuji za až zarážnějícně zdařilé.
"Věž samotná pro tu ponurou horu nebyla ani výsostnou korunou, spíše vkusným diadémem. Nevytvářela dojem, jen ho umocňovala. Její mělký příkop sloužící účelům ani ne tak obranným jako odpadním přetékal kostmi, mocné hladké stěny se vysmívaly čelistem času. Jedině mohutná kovaná vrata hyzdila veliká bílá tabule s jasně červeným nápisem „Zákaz Vstupu“, nad nějž někdo drobným, rovněž rudým písmem doplnil „Jsem na obědě“. Na kamenném sedátku hned vedle posedávala zatím velmi zachovalá kostra v cárech šatů vesnického chasníka, asi poslední oběť praktického žertu. Hůl měla opřenou o rozložité rameno, šátek z uzlíku už odvál vítr." - Neocenitelné
Občas veselý, občas mrazivý příběh by potřeboval převléct do o něco modernějšího kabátu - při poslední revizi zmizelo na 500 nepotřebných slov, i když jich pořád spousta zbyla, spolu s trochou podezřelého humoru. Na každý pád si stojím na tom, že je to nejlepší věc kterou jsem kdy napsal.
Předposledním dokumentem je "NR," už alespoň pátá verze knihy co má vzít všechna předchozí díla a shrnout je do jediného stravitelného příběhu. Obsahuje všechno od démonů v lidské kůži, co chtějí vyhladit lidstvo, po zvláštní řečové vzorce. Hned od začátku se snažím s ničím nepárat a nacpat na minimum stránek co nejvíc akce.
"Světlonoš se jako první vydal do svahu. Obě děvčata mu byla těsně v patách, jen Petr se zdržel. Dohnal je až na cestě, zacákaný od hlavy k patě tmavým hlenem. „Usekl jsem tomu hlavu,“ vysvětlil." - NR
Současná verze je na dobré cestě, takže jí nebudu zatím moc okecávat. S trochou štěstí bude jednoho dne dopsána.
Poslední zbylý kus je z dubna 2008 a jmenuje se "Protokol o Karanténě." Měl jsem o něm své pochybnosti, a to zcela oprávněně. Jde o povídku z mého D&D světa, jehož reálie mi, přestože v něm stále hrajeme, už dávno vypadly, stejně jako hrdinové této povídky. Toho se mé pochybnosti samozřejmě netýkaly, neb mi lámal hlavu spíš obsah. Z něhož ... sem nemůžu najít žádný vhodný úryvek, takže tady je začátek:
„Karanténa?“ Zatím poslední návštěvník úřadu pro kontinentální návštěvníky a imigranty tázavě zvedl obočí a naklonil hlavu.
„Karanténa.“ Přisvědčil úředník a s úsměvem konstantním dnes přesně jednadvacet let pohlédl na svého budoucího svěřence skrz tenká skla zlatě orámovaných brýlí.
„To je nějakej druh nemoci, nebo co?“ Ošil se drobný brunet a toužebně zašilhal ke dveřím.
„To je preventivní opatření.“ Světlovlasý třicátník důležitě přesunul složku s dokumenty z jedné strany stolu na druhou.
„Prevence,“ návštěvníkovy zlaté oči se upřely do úředníkových tmavě modrých, „to je nějaká úchylka, ne?“
Muž za stolem zamrkal a umístil složku přesně doprostřed desky z leštěného dřeva.
„Vlastně ano,“ přikývnul nakonec. „Vítejte v systému.“
- Protokol o Karanténě
Pokud by si někdo něco z toho rád přečet, stačí říct, rád sem něco nahodím. Do té doby se jdu podívat, co najdu ve složce English.
Žádné komentáře:
Okomentovat