Nu, tak koukám, že když nebudu psát, nebude mi ani nikdo chodit krmit zvěř, tak abych si zase něco vymyslel. Tož ono by o čem mluvit bylo, ale jsou to takové depresívní věci, že bych měl hodit blog do černo-červena a ... změna designu mi za to opravdu nestojí.
Řekněme prostě, že spousta věcí o prázdninách byla patetická, ale přínosná.
Začněme třeba státnicema z pedagogiky a psychologie. Řeknu vám, bacha na věci v psychologii. Spousta z jejích témat obsahuje něco jako jako "tohle je nejlepší chování" a "tohle je vývojově nižší a nehodné vyspělého člověka." To ovšem neznamená, že se toho musíte za každou cenu vyvarovat. A když říkám každou cenu, myslím vlastní příčetnost. Být nedokonalý je součástí osobnosti, a co se mě týče, řek bych, že pár drobných skulinek jí dá tu správnou patinu.
Co mne zaujalo asi nejvíc byla problematika vzorů, byť to začalo nevhodně, a sice mojí neschopností vyhledat solidní definici toho pojmu v těch X knížkách co jsem pročítal. Zvláštní je, že jsem u té příležitosti znovuobjevil své tendence identifikovat se s vzorem až poté, co identifikuji vzor se svojí představou o jeho vzorovitosti. Můj vzor musí být dokonalý. Dle mého měřítka, samozřejmě, páč všechno v psychologii je subjektivní (ale vás mám taky rád, behavioristé). Netřeba říkat, že tady vzniká tuna konfliktních situací, ale to je na samostatný článek, nejspíš do Knihy Vesmíru.
No každopádně prázdniny a učení jsou pro tuto chvíli za mnou, čeká diplomka, poslední zkoušky a hledání práce; no... Je to zvláštní pocit. A ten tlak z člověka vymačkává poslední zbytky dětinskosti, ať se jich chce zbavit nebo ne. Zase jednou si uvědomuji, kolik věcí jsem dělal špatně. A to není zlé, pozor! Není nad to se poučit z vlastních chyb, spíš než sedět na zadku a číhat, až tu chybu udělá někdo jiný. A pak se na ní svézt.
Čtu teď zase jednou Tsubasa Chronicles mangu, je to takové příjemné vyplnění líného času (který měl skončit včera, ale hej, ta věc má 28 dílů!) A je tam jedna věta, co mne solidně nakopla. Volně přeloženo zní asi takto, a s ní se prozatím i loučím:
"Jakkoli malé jsou kroky, důležité je neustále kráčet vpřed!"
Žádné komentáře:
Okomentovat