čtvrtek 22. září 2011

Jak uvařit dobrou knihu?

Milí čtenáři, doufám, že se neurazíte, že má otázka v nadpisu není jenom řečnická, ale že s ní mířím na vás. A nebojím se jí odpálit.

Dobrá kniha je subjektivní záležitost. Já můžu něco vychválit do nebes a spoustě dalších lidí to může obrátit žaludek... Zároveň jsem ale názoru, že masově dobrá kniha se dá zobecnit na div ne matematický vzorec. Třeba takový složený zlomek Sirius/Lupin/Snape má ve fandomu Harryho Pottera své nezaměnitelné místo a říká asi tolik, že i když už si kvůli slashi knihu nikdo nekoupí, bude ho řešit půlka internetu.

Účelem mojí knihy je vyprávět příběh, ale zároveň chci, aby se ten příběh dostal k lidem co ho nečtou za peníze. Proto bych byl rád kdyby, pokud má čas, laskavý čtenář (či laskavá čtenářka; upozorňuji ale, že tady moje genderová spravedlnost končí) zanechal alespoň seznam přísad svého oblíbeného (či ideálního) literárního díla, případně okořeněný nějakou ukázkou.

Třeba tu věc někdy dopíšu a zahrnu vás do věnování :P

neděle 18. září 2011

Decree of Slash

Možná už jsem to někdy publikoval... Možná i tady, a jenom si to nepamatuju... Na každý pád tady je to znova, protože originál tejhle montáže stvořený u příležitosti Ayuku narozek jde do zipu, ale mně přijde líto ho čas od času nevidět.

Zkrátka veledílo si zaslouží být vystaveno.


Originální obrazy Mona Lisa (DaVinci) a Dobré ráno, pane Courbete (Courbet.) Montáže se dopustil wlkeR. Enjoy.)

úterý 13. září 2011

Spisy wlkeRovy, část 2

Tak jsem se konečně dobral nějaké akce v oddělení svých anglicky psaných výtvorů. Předem ale jeden objev, co se tam válel neoprávněně: moje nejstarší přeživší povídka. Stáhnul jsem jí před pár lety z projektu rozjetého kdysi dávnodávnodávno "yaoistkami" z pikachu.cz... A zrovna teď anglickou verzi z starého DevArtu. Já věděl, že mám obě!

Navíc jsem tedy zjistil, že přeložená (anglická) verze je z roku 2005, což z této povídky s přehledem dělá vskutku mé ... druhé dokončené literární dílo. Tady je jeho začátek:


"The day was not special at all for this time of year. A hot summer Saturday was slowly turning into a cold Saturday evening, but the streets of the periphery of the city I was returning from my work to were deserted, and the walls of the low-rised buildings lining the streets only silently echoed my footsteps heading slowly, but steadily towards their destination. A loud noise sounded from a nearby alleyway and a black cat flashed through right next to me, followed by a bunch of blustering kids. I glanced at them with a smile and a memory of my own childhood spent so far away to the west of this alien countryside my work had dragged me to. I turned to the alley the hoard stormed out of and was suddenly captivated by a very unusual image." - Dog Brotherhood

Jak vidíte, můj sloh v té době byl šílený. Česká verze na tom není o nic líp.

Další věc co přežila je moje fanfikce ke hře Gothic. Nemám k ní žádný větší vztah, je spíš takovou kuriozitou. Jejíž datování jsem si bohužel rozhodil minule při přejmenování souboru. Nu, škoda.

"My story begun even before the barrier was erected. I was nothing but a simple digger haunted by his past too much to really care whether escape was possible at all or not. I used to spend all of my time in the Pass mine and when it collapsed during the barrier’s creation, I just transferred to the Old mine. Only in the hungry darkness did I feel at peace. Not once did I feel the desire to see the world above. The quarrels between magicians of fire and water, Gomez taking over the Old camp and Lee founding the New one along with the Free mine, the worship of a god called Sleeper by some folks in the swamp, those things came past my ears sooner or later, but I never felt any compulsion to take part in them." -Gothic FF

Pokud vím, tak jsem se nikdy nepustil otevřeně na půdu sci-fi, byť žánr urban fantasy se stal mým nejoblíbenějším, protože lidi jsou daleko zajímavější protivníci než draci a armády orků. Dokladem toho je moje Snow-trilogie Snowglobe, Snowman a Snowfall, která volá po pokračování, ale bohužel. První díl byl sepsaný volně, další měly být v soutěži pořádané každoročně společností SPUSA, ale nikdy jsem je neodeslal. Na každý pád jsou kratší než první část:

"Once upon a time, there was a small kingdom. There was a great castle with proud and mighty walls, small idyllic villages among the vast fields and forests. Was it spring, summer, fall or winter, everything was always covered with glistening white snow that made the lush plains and hills look even more peaceful than they were. The snow was all the realm ever had and ever needed. There was no need for farmers, as the glaze itself could sustain life. No need for craftsmen as everything underneath the eternal rime was ageless. No need for an army, as the horizon and sky itself were impenetrable. And no need for a king, as the laws couldn’t be broken.

"Ages and gods came and passed, nothing ever stirring save the snow, until one fateful day when the sky came crashing down on the slumbering land. Its falling shards crushed buildings underneath and ripped the very ground apart. The air came gushing out of the crack like blood from a mortal wound. The snow became dry and lifeless and so did the ruined earth underneath.

"The gods have lost interest in it. The plaything was broken and the spell of life, of the future, with it.

"Or was it?

"Carefully, I reach into the box overflowing with children’s drawings and toy parts, and take out the cracked snow globe, as lifeless as before in my hand. A single small snowflake drifts from the sky and rests in its place, followed by another and then many more.

"I look up to the grey sky, still and flawless as it has been since before I came to this world, as it will remain after I take my leave. Yet should it break, should it crumble – would there be anyone out there to weep for us?" -Snowglobe

Testing the Boundaries bylo přímo napsáno pro další ze zmíněných soutěží, ale zas se nedočkalo odeslání, protože webová stránka soutěže zkolabovala... Existuje v krátké verzi, která je výborná, ale krátká, pročež jí prezentuji celou:


"Under the scorching desert sun, the dreaded emperor’s fortress was ablaze itself. Whatever the flames touched they devoured – precious tapestries, furniture and the bodies of slain guards and slaves littering marble floors. Even the massive stone walls were starting to give in to the heat. With their master dead at the hands of his own heir, there was no reason for them to exist any more. Somehow they knew they could no longer contain what he had become.

"As drama demanded it, the moment the only survivor leapt out of a second-story window, the enormous structure collapsed, with a wave of heat razing all that stood in its path. From the dust and ashes in its wake, however, the last of the emperor’s sons rose slowly to his feet. Hell itself feared his father and, from what he gathered, he was destined take that legacy to an entirely new level.


"Right then, however, he lifted his eyes skyward. For the first time in his life, he was a free man. For the first time in his life, he smiled."
-Testing the Boundaries

Následuje Deathday, moje nejnovější anglicky psaná povídka. Námět je zajímavý a výchovný, takže přemýšlím, že se k ní vrátím, byť nějaké drobné změny budou nezbytné.

"I opened the trunk with a spare key and revealed something just a bit beyond my wildest imagination: inside, upon a plastic sheet, rested the neatly folded body of a man in his early twenties, still warm and the crack in his skull still bleeding. He couldn’t have been dead for more than half an hour.

"This was going to be the best birthday ever." -Deathday

Nakonec návrat k fanfikcím a - Pokémon! Ruined je příběh poké-archeologa prokazující, že ještě roku 2010 (!!) jsem smýšlel jako každá druhá fangirl, jen naštěstí pro všechny se můj anglický sloh už drobet uklidnil.

“Say, doc,” Shiro interrupted, “are these pokémon you speak of capable of mating?”
Lime’s eyes squinted at the last word. “Yes. Why?”
The poké...
man smiled innocently as he took his trainer’s hand by the wrist and brought it to his lips. “Oh, nothing. Just thinking out loud.”
-Ruinded

Hormony jsou pěkný potvory. ^^;

pondělí 12. září 2011

Wicked Gentlemen: A review

I'll say it up front: Wicked Gentlemen, a book by Ginn Hale, is wickedly awesome!

Now I have little or no experience with books of this sort. I tried reading the Cat's Meow once (mostly 'cause Ayuku had it at hand and its title matched a character title in the Aion MMORPG - so yeah, characters named after a gay pron novel? Cool.) but left it, deeply disgusted, just a few pages in.

This one was different. I spotted it in a comment at Taylor's, read the synopsis and was allured by the promise of a dark urban fantasy mystery in a Victorian fantasy setting. Just to make sure, I cracked open a review... and was bought. Several minutes later, I was immersed.

The promises I mentioned were true to an extreme. At first, I wasn't so hot over the simple, sometimes raw language, but a few pages later it proved an essential part of setting the mood. And the mood is DARK.

The first of the two stories comprising the book is the mystery tale I've been hooked for. While it's not the sort of detective novel, where you can make what you will of the clues, it does a great job in having you wonder what's going on... And what happens next! The pace is swift and the narrative very interesting (but I won't spoil that, go read the book already!) The conclusion is so peaked that I just went on reading the second part just to see how it all impacts the story going on.

The second story, going on but a while after the first, or so I guess, is more of an action thing. I don't usually flail around and bite my nails over the heroes making a daring move, but as I said, this world is dark and I really wasn't sure whether they'd make it out of there in one piece. In some places, this part felt slightly more clichéd than the first one, and yeah, I could totally do without the page of XXX (but hey, there are far worse things I've seen; moving along), but then again, it does contain some nail-bitingly, blood-pumping action! Of ... the dramatic sort. You know.

But the dialogues! By the hells, when I wasn't writhing in my seat with unease, I was laughing my head off at all those witty remarks embedded especially by the end of the second part (though yeah, it was running kinda late...)

To sum it up: if you're looking for an awesomely wicked action/mystery steampunk short novel and don't mind that most of the romance revolves around two male heroes, hook onto Google or Amazon and get this book now!

However, I'd like to warn the would-be-tragic people among you: drugs are bad, not cool. So is alcohol and, as far as I'm concerned, tobacco. Have a nice day!

neděle 11. září 2011

Spisy wlkeRovy, část 1

Tak uklízím složku Dokumenty a konečně jsem se rozhodl trochu zamávat s rozepsanými romány, jejichž naděje na dopsání je už prakticky nulová. Přihlédneme-li k mému nepořádnému stylu psaní a tendenci věci opouštět, je skoro zázrakem, že ve složce České (ještě píšu anglicky) zbylo celých 6 souborů, z nichž celé 3 jsou dokončená díla (a vážně mě překvapilo, že je jich tolik!)

S lítostí jsem shledal, že zatímco složka byla plná různého bordelu, mé zajímavější (byť nedokončené) počiny typu Proti Slunci zmizely.

Úplně nahoře ve zmíněném adresáři mám složku Harry Potter HM. Obsahuje dvě povídky, "Neutrál" a "4 eSa," kterými jsem svého času reagoval na záplavu HP povídek (a glos k nim). Běží paralelně s knihami 3 (Vězeň z Azkabanu) a 4 (Ohnivý pohár), a snaží se nejen respektovat původní děj, ale dokonce využít některé pasáže textu. Dá se tedy říct, že autorem jsem jen většinově, ne úplně.

"Lawrence Terror Niels byl v téměř všech ohledech naprosto normální chlapec. Jako všichni mladí lidé neměl rád školu, své hloupě zrzavé vlasy a prostřední jméno, a letní prázdniny zásadně nepokládal za čas hodný mrháním na něco tak podřadného jako domácí úkoly, k jejichž vypracování ho nedokázala donutit žádná lidská ani nadlidská síla. Ale narozdíl od ostatních byl čaroděj." - Neutrál

Teď u téhle povídky jsem výjimečně nevedl podrobný záznam o průběhu sepisování a úprav, což je škoda. Word zaznamenal poslední úpravu 4. září 2008, takže jde o 3+ roky starý text. A musím říct, že jsem s ním velmi, velmi spokojen, protože je dokončený a v rámci žánru fanfikce relativně rozumný. Povídka 4 eSa měla na tento úspěch navázat, ale bohužel nebyl čas. V adresáři každopádně zůstala, takže třeba někdy...

Další věc co se mi tu válí je soubor "kolab," rovněž z roku 2008. Nesmazal jsem ho jenom dočasně, páč se o jeho osudu chci poradit se spoluautorkami Sal a Aly. Náhled postovat nebudu, příběh se prakticky nikam nedobral.

Mojí největší spisovatelskou pýchou je povídka Neocenitelné inspirovaná prvotinou autorky, co teď, pokud vím, sklízí velké úspěchy svými povídkami ze světa hry Aion. Zatímco začátek je praštěný a celá ta věc je zatraceně ukecaná (podle logu byl draft dokončen 17. srpna 2007, řekl bych že nejméně půl roku po začátku sepisování), některé momenty v závěru považuji za až zarážnějícně zdařilé.

"Věž samotná pro tu ponurou horu nebyla ani výsostnou korunou, spíše vkusným diadémem. Nevytvářela dojem, jen ho umocňovala. Její mělký příkop sloužící účelům ani ne tak obranným jako odpadním přetékal kostmi, mocné hladké stěny se vysmívaly čelistem času. Jedině mohutná kovaná vrata hyzdila veliká bílá tabule s jasně červeným nápisem „Zákaz Vstupu“, nad nějž někdo drobným, rovněž rudým písmem doplnil „Jsem na obědě“. Na kamenném sedátku hned vedle posedávala zatím velmi zachovalá kostra v cárech šatů vesnického chasníka, asi poslední oběť praktického žertu. Hůl měla opřenou o rozložité rameno, šátek z uzlíku už odvál vítr." - Neocenitelné

Občas veselý, občas mrazivý příběh by potřeboval převléct do o něco modernějšího kabátu - při poslední revizi zmizelo na 500 nepotřebných slov, i když jich pořád spousta zbyla, spolu s trochou podezřelého humoru. Na každý pád si stojím na tom, že je to nejlepší věc kterou jsem kdy napsal.

Předposledním dokumentem je "NR," už alespoň pátá verze knihy co má vzít všechna předchozí díla a shrnout je do jediného stravitelného příběhu. Obsahuje všechno od démonů v lidské kůži, co chtějí vyhladit lidstvo, po zvláštní řečové vzorce. Hned od začátku se snažím s ničím nepárat a nacpat na minimum stránek co nejvíc akce.

"Světlonoš se jako první vydal do svahu. Obě děvčata mu byla těsně v patách, jen Petr se zdržel. Dohnal je až na cestě, zacákaný od hlavy k patě tmavým hlenem. „Usekl jsem tomu hlavu,“ vysvětlil." - NR

Současná verze je na dobré cestě, takže jí nebudu zatím moc okecávat. S trochou štěstí bude jednoho dne dopsána.

Poslední zbylý kus je z dubna 2008 a jmenuje se "Protokol o Karanténě." Měl jsem o něm své pochybnosti, a to zcela oprávněně. Jde o povídku z mého D&D světa, jehož reálie mi, přestože v něm stále hrajeme, už dávno vypadly, stejně jako hrdinové této povídky. Toho se mé pochybnosti samozřejmě netýkaly, neb mi lámal hlavu spíš obsah. Z něhož ... sem nemůžu najít žádný vhodný úryvek, takže tady je začátek:

„Karanténa?“ Zatím poslední návštěvník úřadu pro kontinentální návštěvníky a imigranty tázavě zvedl obočí a naklonil hlavu.
„Karanténa.“ Přisvědčil úředník a s úsměvem konstantním dnes přesně jednadvacet let pohlédl na svého budoucího svěřence skrz tenká skla zlatě orámovaných brýlí.
„To je nějakej druh nemoci, nebo co?“ Ošil se drobný brunet a toužebně zašilhal ke dveřím.
„To je preventivní opatření.“ Světlovlasý třicátník důležitě přesunul složku s dokumenty z jedné strany stolu na druhou.
„Prevence,“ návštěvníkovy zlaté oči se upřely do úředníkových tmavě modrých, „to je nějaká úchylka, ne?“
Muž za stolem zamrkal a umístil složku přesně doprostřed desky z leštěného dřeva.
„Vlastně ano,“ přikývnul nakonec. „Vítejte v systému.“

- Protokol o Karanténě

Pokud by si někdo něco z toho rád přečet, stačí říct, rád sem něco nahodím. Do té doby se jdu podívat, co najdu ve složce English.

pondělí 5. září 2011

Návrat na blogosféru

Nu, tak koukám, že když nebudu psát, nebude mi ani nikdo chodit krmit zvěř, tak abych si zase něco vymyslel. Tož ono by o čem mluvit bylo, ale jsou to takové depresívní věci, že bych měl hodit blog do černo-červena a ... změna designu mi za to opravdu nestojí.

Řekněme prostě, že spousta věcí o prázdninách byla patetická, ale přínosná.

Začněme třeba státnicema z pedagogiky a psychologie. Řeknu vám, bacha na věci v psychologii. Spousta z jejích témat obsahuje něco jako jako "tohle je nejlepší chování" a "tohle je vývojově nižší a nehodné vyspělého člověka." To ovšem neznamená, že se toho musíte za každou cenu vyvarovat. A když říkám každou cenu, myslím vlastní příčetnost. Být nedokonalý je součástí osobnosti, a co se mě týče, řek bych, že pár drobných skulinek jí dá tu správnou patinu.

Co mne zaujalo asi nejvíc byla problematika vzorů, byť to začalo nevhodně, a sice mojí neschopností vyhledat solidní definici toho pojmu v těch X knížkách co jsem pročítal. Zvláštní je, že jsem u té příležitosti znovuobjevil své tendence identifikovat se s vzorem až poté, co identifikuji vzor se svojí představou o jeho vzorovitosti. Můj vzor musí být dokonalý. Dle mého měřítka, samozřejmě, páč všechno v psychologii je subjektivní (ale vás mám taky rád, behavioristé). Netřeba říkat, že tady vzniká tuna konfliktních situací, ale to je na samostatný článek, nejspíš do Knihy Vesmíru.

No každopádně prázdniny a učení jsou pro tuto chvíli za mnou, čeká diplomka, poslední zkoušky a hledání práce; no... Je to zvláštní pocit. A ten tlak z člověka vymačkává poslední zbytky dětinskosti, ať se jich chce zbavit nebo ne. Zase jednou si uvědomuji, kolik věcí jsem dělal špatně. A to není zlé, pozor! Není nad to se poučit z vlastních chyb, spíš než sedět na zadku a číhat, až tu chybu udělá někdo jiný. A pak se na ní svézt.

Čtu teď zase jednou Tsubasa Chronicles mangu, je to takové příjemné vyplnění líného času (který měl skončit včera, ale hej, ta věc má 28 dílů!) A je tam jedna věta, co mne solidně nakopla. Volně přeloženo zní asi takto, a s ní se prozatím i loučím:

"Jakkoli malé jsou kroky, důležité je neustále kráčet vpřed!"