tumblR

Ode dneška přesouvám své anglické ranty na http://wlker.tumblr.com

Přeji čistější blogosféru :)

Slova

Ještě žiju. Hodně čtu, hodně lítam po všech čertech, mam pár brigád, moc práce, ale celou dobu pocit, že nedělám vůbec nic. Typické. Zařizuju živnost, pečuju o osobu blízkou, vedu kroužek, jsem v půlce autoškoly, přemýšlím nad doktorátem a jsem nezaměstnaný. No a čas od času napíšu na blog. Máte radost?

Anglická čína po šabinsku

Zvláštní, takový článek jsem poprvé chtěl napsat už před lety, když jsem poprvé stvořil své univerzální kolejní krmivo (UKK). Je v něm všechno, co zdravé tělo k životu potřebuje, od toho, co nám v obchodě tvrdí, že je maso, po životně důležitou sójovku. Pokrm jsem vyvíjel velmi dlouho v různých drobných variacích, s překvapením i bez, a ať už sedím na koleji a nadávám s jakýma prasatama bydlim, nebo doma (a přemýšlím, kdy konečně začnu uklízet), pořád patří k mým nejoblíbenějším jídlům.

Výhodou UKK je, že je finančně relativně nenáročné, a dá se (za mírně zvýšených nákladů, ovšem), připravit v jediné ešusové misce. Moje osobní preference je ovšem ešus + pánev.

Tož! Co k přípravě UKK potřebujete?

2 porce rýže (= 1 sáček nebo menší hrnek)
1 cibule (základ každého teplého jídla)
10 dkg anglické slaniny (má nejlepší poměr cena/výkon ze všech imitací masa na trhu; plus, pokud vás už sousedi na koleji fakt štvou, lidské maso prý chutná jako vepřové)
1 rajče (obstarává variaci chutí, neocenitelná věc když UKK jíte nepřetržitě delší dobu)
1/2 červené papriky (hlavní sponzor dobré chuti)
1 bílá paprika (vyjde obvykle levněji než červená a chutná v tom zajímavě)
olej, voda
koření dle chuti (sójová omáčka, paprika, kari, pepř)

Jedna z dobrých věcí na UKK je, že pokud máte k dispozici aspoň 2 nádoby na vaření/smažení, vychází čas k uvaření rýže akorát k usmažení zbytku jídla. Pokud ovšem zalejete rýži už vařící vodou (třikrát hurá rychlovarným konvicím; pokud jí na koleji nemáte, je mi vás upřímně líto).

Takže nejdřív zalejte rýži odpovídajícím množstvím vařící vody a postavte jí vařit na mírný plamen/stupeň plotýnky. Na pánev nalejte olej, rozpoutejte pod ní peklo, a postupně přidávejte, hned jak to vyndáte z obalu a nakrájíte: cibule, slanina, rajče, papriky. Pokud nemáte rádi syrovější cibuli, doporučuji mezi ní a ostatními přísadami dát trochu pauzu, aby se osmahla dozlatova, pak už k tomu nebude mít moc příležitost. Směs krátce smažte, pak přidejte sójovku, promíchejte, a nakonec zalejte malým množstvím vody. Přidejte koření dle chuti a promíchejte.

Protože jsem na koleji neměl talíře a podobné výdobytky civilizace, přidal jsem scezenou rýži do omáčky, promíchal a konzumoval. Tady ani nevadilo, když byla rýže maličko nedovařená, protože v omáčce "dojela."

Jídlo mi obvykle vystačilo na teplý oběd i večeři. Protože jsem jedl přímo z pánve, stačilo po jídle dát zbytky do kouta a překrýt prkýnkem, aby rýže co njemíň oschla, a před ohřevem na plotýnce maličko podlít vodou.

Toť snad vše. Dobrou chuť :)

S glosovou oblohou

Ano, ano, určitě by se někde v historii blogu našel článek kde slibuji, že zanechám glosování a budu vést spořádaný a úctyhodný život. Ale víte co? Úctyhodnější lidi než já dělají míň úctyhodné věci, které možná obsahují míň násilí (byť publikace glosability je jistým způsobem násilím páchaným na myslích určitého druhu čtenářů), ale zas neslouží k obveselení veřejnosti.

Tož... článek který níže glosuji byl doporučen jako zářný příklad skupině pro organizátory Magicu a podobných her. Plusem pro doporučujícího budiž, že varoval před šíleným pravopisem. Ale tak celkový komentář vyzněl "přečtěte si to, ať víte, co máte dělat." No, hm, po prvním odstavci jsem si byl jistý, že kdybych do klubu nalákal někoho na přesně tenhle druh článku, musel bych mu na první schůzce urvat hlavu. Pokud by to za mě neudělala naše vrátná.

A nyní bez zbytečného zdržování:

Titul: PRERELEASE - AVACYN RESTORED!!! TO BYLA ŠLEHA!!!
Zdroj: http://www.hernakentaur.nolimit.cz/
Věnování: Glosu věnuji Raptorovi, protože kdo chce kam, pomozme mu tam.


Další náš příběh vypráví o monumentální události, která u nás proběhla dne 28.4.2012 v sobotu a bylo to naše další obrovské PRERELEASE - AVACYN RESTORED!!! Do třetice všeho dobrého na tomto Innistrad bloku a tak to muselo vypadat dle toho i na Prewku!!! (Zatím jsem - kromě nadpisu - zaznamenal tři povzdechy nad gramatikou a slovosledem; jsem rád, že se zatím nesu v duchu článku.) Po 10:00 hodině nám začli vbíhat do herny po zuby ozbozejí rváči, jeděn měl v ruce sekyru, jeden meč, další zase palcát, všichni nachystaní zuřivě na další PREWKOVÝ kolotoč!!! (Je dobré vědět, že tolik hráčů Magicu vlastní zbraně; až totiž najdu původce slova PREWKO, všechny je najmu, aby se Země stala, stejně jako Innistrad, o něco lepším místem.) Vše bušily soutěživostí srdce (nerad se navážím do překlepů, ale představa ozbrojených vraždících srdcí mne nutí k úsměvu; mimochodem, až bude Return to Innistrad, doufám, že se tohle dostane na vlastní kartu), všichni jásali a řvali a slavili přichod nové sady!!! 11:00 hod. a na tento bláznivý turnaj, jehož bláznivost ovšem nemá nic proti bláznivosti reportu, hahahaha, nám přichází přesně na čas velkolepý kapitální Veterán ARNIE ŽÍDEK!!! Všichni usadit, pomodlit se před bitvou a gooooo (Go? Kam zmizel Magic?) a začneme rozbalovat nových 6 tajeným boosterů a začlo se hned ze startu sakra vydělávat! (Vzhledem k tomu, že během tohohle momentu turnaj přeskočil z času budoucího do minulého, bych se vůbec nedivil, kdyby se rozbalil Black Lotus) No jak je zvykem u nových sad to platí dvojnásob!!! Radostí zrudli a jako jeden plakal opět drsný vydělavač a borec Filip Šídelko spolu se svým dravým a útočným z vrchu nebes kámošem ze Studénky (Studénka je vrchol nebes? Musíme odkaz na tenhle článek přeposlat Vatikánu k přezkoumání.) Radimem Havránkem, kdy otevřeli u jednoho stolu dva nové Planeswalkery, modrého TransTamiyo, the Moon Sage jednou v klasické verzi a podruhé hnedka ve foilu! Výdělky nás neopouští, Magicový bůh našim borcům přeje a takto se u nás prostě stabilně vydělává a jednou vydělá ten a jednou zase onen, na každého se dostane a palby do peněženek hráčům jen padají!!!

wlkeRova osobní vsuvka: Pokud náš vesmír funguje tak, jak by měl, lze dobré karty rozbalit i na Měsíci. (Btw, Měsíc by byl mnohem příhodnější místo, kde rozbalit foilovou Tamiyo.) Pokud se otevře dost boosterů, šance, že "něco padne" se zvyšuje, a to, znova, kdekoli na světě či ve vesmíru. Pošlete na orbitální stanici 4 displeje a, kdoví, třeba se otevřou stejně dobré karty jako v Kentauru. Možná dokonce lepší! Ale hej, když je člověk jednou astronaut, asi je mu foilový planeswalker docela šumák.


wlkeRova osobní vsuvka #2: Mimochodem, účast na prevku pro to, aby člověk rozbalil co nejdražší karty, vyhrál s nimii boostery a šel domů, mi přijde přinejmenším nesportovní.

Naše herna nabízí jen poklady a o tom se mohl přesvědčit i legendární Opavák, který snad v životě nevynechal co pamatuji naše jediné Prewko a to známý ALEŠ SEIDLER - ARK4N, který otevřel raritu v podobě FOILOVÉHO TIBALTA!!! Aleš takovéto výdělky potřebuje a tak mám radost, že mu naše herna plní jeho touhy a sny!!! (Herno, buď od té lásky a splň mojí jednu touhu a sen: strč si ty trojvykřičníky do peněženky. Pro štěstí, samozřejmě.) Domů pak takový hráč, který si splní na turnaji své sny, ať jsou už jakékoliv odchází opravu vysmátý a naplněný pozitivní energií!!! Takové radosti a zážitky nabízí naše herna!!! (A, jak snad vyplynulo z vsuvky, jakákoli jiná herna a Měsíc a Pluto!!! Huráááá!!!) Prewkový vůdce nám předvedl jako vždy výbornou práci a za ní mu moc díky! Arnie Žídek!!! Pilně se věnoval hráčům a odpovídal na jejich dotazy, svým silným hlasem vysvětloval nové schoposti a novinky a pravidla nové sady!!! Respekt for You Arnie!!! He is Crazy and Thank You!!! (A dost. Release the man-eating clowns!)
  Nic nechybělo, ani maličká chybička se nevloudila, celkem se sešlo nádherných 36 hráčů a bylo to naše jak je zvykem další dokonalé PRERELASE!!! Jak víme, za tohoto počtu se hraje většinou 6 kol + top 8 a jinak tomu nebylo ani na Avacynských Slavnostech!!! Z hráčů jen lilo, byl to dlouhé a nelítostné boje, toto Prewko byla další naše početní Invaze (následovaná Planeshiftem a Apokalypsou. Juch..?) a to se hráčům jen líbilo!!! I na tomto Prewku k nám zavítalo několik nováčku, kteří se většinou k Magicu díky našich paleb o kterých se dozvěděli vrací k Magicu (já se taky vracím k Magicu. Buď to, anebo je to déja-vu) a Ti čumeli jak puk, jak mi pak někteří řekli ("To sem čuměl jak puk, woe." Dovedu si to živě představit), na jaké to jsme moderní úrovní, jak srovnají herny bývalé kdysi (když za dob Odyssey hráli hladové krysy. Hele, jsem taky básník!), které navstěvovali a nebo DDM a teď nyní tu naši!!! Co se tu dělo to ještě nězažily (řekl bych něco o hromadné přeměně pohlaví, ale to je moc trapné i na mě) a mnoho z nich se k nám bude radostně vracet a už mi píši na Faacebooku, že se brzy zastaví na naše další pecka turnájky a zařadí se do naší Legie!!! Byl to Magicový TRANCE, který ještě nikdo u nás nezažil! (Ano, já zažívám úplně jiný, ale ten taky stojí za to) Takový Magic se hraje jen u nás!!! Nikde jinde! Tak emoční, zapálený a radostný a někdy je u toho taková sranda, že se smíchy za břicha popadáme a u toho i vyděláváme z těch proklatých boosterů!!!
  Do tak oslavované topky se po opravdu zdlouhavém boji probojovali:
ADAM SEIDLER
ALEŠ SEIDLER
OLIVER PFLOCK
RADEK BALKO
MATĚJ KRAVČENKO
SVATOPLUK KÝVALA
IVO DIENELT
JIRKA HODEČEK
  Pozastavím se nad frajerem SVATOPLUKEM, který dosáhl tímto jeden z největších výkonů u nás v herně, je to nenápadný hráč, který k nám nechodí na turnaje něják často a taky se něják extra nikdy neumístil,. Sváťa ale na Prewku dokázal, že nepatří jen mezi nenápadné hráče ale dokáže nečekaně překvapit a i něco vyhrát, protože za top 8 na Prewku jsou vždy bomba ceny! Jako vždy u nás!!! Sváťa se snažil, co bylo v jeho možnostěch i tak překvapil a v top 8 bohužel už nestačil na našeho Rakouského Olivera, který svými zkušenosti z toho, jak k nám chodí do herny 4x týdně je opravdu jasný favorit a tak nedal snaživému Svatoplukovi moc šance.
  Celková top 4 a zároveń vítězová top 4 celého Prewka, protože splitli a není čemu se divit, protože vyhráli opravdu kotel boosterů, tuším, že to bylo kole 40 boosterů celkem, se složila z největších válečníků, kterými byli:
  Rakouské ditě herny - OLIVER PFLOCK, ADAM A ALEŠ SEIDLOEROVI, opět tito bomba bratři zabodovali, to snad není pravda a brutálně vydělali!!! (Je velmi těžké odolat nutkání přidat zvratné zájmeno. Nerad bych ale poškodil jména nevinných, kteří jsou tímhle bahnem vláčeni) A velmi příjemný horolezec RADEK BALKO z Hranic!!! Bylo to ukrtuné a nezapomenutelné, to co se dělo nakonec,  třeba Radek Balko radostí otevřel nějáké své vyhrané boostery a dopadlo to takhle a pěkně vydělal!!! Zrudl a smál se na celé kolo, jaké cenné pecky si otevřel!!! AAAARGH!!! (Poprvé za celý článek bych autora citoval.)

U toho byla opravdu výborná atmostéra a závěr Prewka patřil těmto vítězům a Ti se radovali a smáli a dohlížel na ně třeba i Tomáš Teuer- Kornout, který nedokázal z našeho takového legendárního dne odejít i když nepostupil do top 8! Musel být dál s namí! Bylo to další historické Prewko v naší herně, na konec dnevs top 4 nikdy nezapomenu, gratuluji a tleskám této čtveřici, která to nakonec rozjela a slavili své úspěchy a výdělky u nás v herně!!! A nakonec opět všem děkuju za další na jedničku zvádnuté Prewko a choďte dále, protože tam kde se to točí a vydělává a děje se něco, tam přece chodí lidi a to u nás je!!! Navíc s Avacyn sadou nás čekají opravdu už jen na draftech brutální výdělky a palby do balíčku!!! Zásluhou Vám posílám tento song a všem podávám ruku a slavím Vás!!! (Prosím ať to není nakažlivé...)

  Zde reakce Iva Dienelta, který se dostal do top 8 a psal mi den po Prewku mail a byl tak nadčený (tik), že to dopadlo takhle:
  Zdarec, prewko bylo masakrální, opět nejlepší! (A je to tady. Máme epidemii. Jen vykřičníkie je zatím v mírném stadiu.) Díky za super organizaci a za to, že makáš a sháníš hráče.
  Ivo je náš dlouholetý a věrný hráč a nesmírně žere naší hernu a jeho život je díky ní o dost lepší a zábavnější!!! A Iva máme všichni moc rádi, je to super člověk a moc chytrý!
  Reakce hráčů tak jak jde vidět mluví za slávu naší herny sama a já Vám za to děkuju, že jsme všichni tak slavní a naše legijje pochoduje do světa Magicu!!! Magic je náš život!!! A v Galerii je rekorndí počet fotek až na 6 stran z tohoto Prewka, to tu taky ještě nebylo takže i v Galerii lámeme rekordy no ROFL!!! (jsem trochu na rozpacích, co je na 6 stránkách fotek a rekordu tak vtipného. Na druhou stranu mám sám tendence padnout na podlahu a svíjet se v hysterické křeči...)
  ADIOS!!!
 Scooter

wlkeRův závěr: výše uvedená glosa je nepřípustně cynická a místy se naváží do věcí, do kterých by neměla. Nicméně jsou tu dvě věci, které mi jdou výrazně proti srsti: zaprvé důraz na výdělek. Jsem pevně přesvědčen, že o tomhle by Magic být prostě neměl. Beru všema deseti report o tom, co kdo hrál, a dobře, foilový planeswalker je něco, o čem se psát sluší. Ale aby celý článek byl o tom, jak drahé karty se rozbalily (přičemž zbytek je mylná informace o tom, že něco takového se může stát jen v Kentauru), to přinejmenším nepovažuji za něco, co bych si měl bezpodmínečně přečíst jako vzor marketingové strategie. I kdyby to fungovalo, nenáviděl bych pravděpodobně hráče, které bych nalákal jen na vizi výdělku.
Zadruhé skutečnost, že tahle... věc přistála na webu bez redakční úpravy. Herna je možná super Cool, ale pro mně absolutně postrádá intelektuální úroveň, který dělá z Magicu Magic pro mě.

Kolo štěstí, že ještě žiju

Dneska jsem použil mamky kolo, abych dojel do Kynšperka nakoupit. Ukazuje se, že není kolo jako kolo. Ne že bych měl problémy s dámským rámem, který je krom zjevných rozdílů taky trochu kratší - s jednim jsem jezdil těch 5 let. Ale aargh, na kole se dá zkazit tolik dalších věcí!

Tak především sedlo. Mamka si koupila nějaký superkomfortní... v Penny Marketu. Dovedete si představit, že něco takového je vlastně volně prodejný mučící nástroj. Navíc bylo špatně upevněné a neustále se sklánělo, takže jsem po něm během jízdy sjížděl ke štangli. Dokonce minulé kolo jsem skartoval mimo jiné kvůli sedlu, které nešlo namontovat do správné výšky. Ono se to nezdá, ale když si na kole nemáte kam odložit zadek, to už ho můžete rovnou nést na zádech, a vyjde to nastejno.

Brzdy jsou další zajímavá položka. Pokud si půjčujete kolo, vyzkoušejte si brzdy! Já sebou málem švihnul už v ostrý zatáčce od zastávky k lávce, protože mě brzda divně zpomalila. Nemluvě o tom, že slabý a silný brzdy jsou oboje o tlamu, když člověk prudce zastaví... nebo by zastavil rád.

José nedá dopustit na svoje plechový blatníky, co jsou těsně u kola. Já zas nedam dopustit na svý plasťáky. Věc je ta, že čék by prostě neměl s kolem do sajrajtu, kterýmžto pádem jsou blatníky skoro přebytečné. Ono stejně jediné, se kterými jsem kdy projel slejvák relativně nezasviněn jsou ty nejnovější, které se vznáší kdesi půl metru nad zadním kolem. Bohužel to neplatí o předním blatníku, který spolehlivě svede vodu z kaluže přímo do mojí boty.

Ono se to nezdá, ale kolo co váží 13 kilo je úplně o něčem jinym než kolo co váží 15. Ta kraksna byla nejen nepohodlná, ale ještě těžká. Mohl jsem si osedlat krávu. Průšvih je, že kilo dolů je 5000 korun nahoru. Taky se ukazuje, že delší rám, byť zase o pár cenťáků, má úplně jinou stabilitu. Když už mě přestalo bavit klouzací sedlo, přeměnil jsem se na cyklomotýla. Nic moc, teda.

O průniku a sjednocení

Čistý matematik je vlastně šťastný člověk, protože pro něj jsou průnik a sjednocení dvě diametrálně odlišné věci (pravdivostní tabulka konjunkce je opačná té od disjunkce.) U ostatních lidí jsem toho názoru, že tyto věci jsou přesně naopak, ikdyž to je půda, na kterou se nerad pouštím, takže možné implikace tohoto výroku si domyslete sami, já jdu mluvit o něčem maličko jiném.

Bylo to už v pátek, co jsem čekal ve vestibulu sokolovského DDMka a čekal na svoje lidi z karetního & herního klubu. Byla tam ještě banda dětí, co se zcela očividně nudila a já, kdybych byl co k čemu, mohl přijít  k nim a zeptat se jich, jestli si nechtějí zahrát hru. Což bych sakra měl, protože jestli brzo neseženu nějaký lidi, bude čas udělat klubu pápá.

Jenže ono to nešlo.

Nemám problém mluvit. Když už jednou mluvit začnu, je vlastně větší problém mě zastavit. A nemám problém začít, když se to ode mě očekává - pozdravím zákazníka, úředníka, osobu, a když jsme spolu v jedný místnosti dost dlouho, vždycky najdu nějakou blbost, o který můžu mluvit. Jenže když někdo nečeká, že se s ním budu bavit, tak nedokážu zahájit konverzaci, ani kdyby na tom závisel můj život. Další věc co bych mohl probrat s doktorama... Až se k nim jednoho krásného dne konečně objednám... (Stejnej problém.)

Pátek pokračoval neslavně. DDM jsem opustil kolmo, docela hladový, s jediným cílem: koupit něco k jídlu před cestou domů. Na přechodu jsem přibrzdil a přestože jsem zpoza sebe slyšel přijíždět auto, mohl jsem buď jet přes, nebo sebou někam fláknout, protože seskočit zatímco stojíte na šlapkách s jednou rukou signalizující že mínim ODBOČIT je sebevražda. Anywho, zaskřípěly brzdy, řidič mi vynadal a procházející holky smíchy div nenaskákaly do potoka. Já jen zavolal "pardon" a jel.

To je totiž taky situace, se kerou člověk nemá moc zkušeností. Pomiňme jízdu pod vlivem alkoholu a podobných svinstev, jenže ona jízda o hladu je dost podobná. Člověk myslí na něco úplně jinýho a navíc je reakční doba natažená na skřipec nedostatkem energie. Což uzavřu tím, že někteří lidé (zejména motoristé) jsou prostě hrubí. A půjdu dál.

V obchodě bylo narváno, (taky bych mohl povídat něco o frontách, ale meh), tak jsem se otočil a šel, že než bych přišel na řadu tady, budu už dávno doma. Jel jsem hodně pomalu, páč veškerá moje pozornost patřila silnici (přecejen skoronehoda člověka trochu vybudí). Což nebránilo tomu, abych domů nedojel napůl v bezvědomí.

Na cestě pod naší zahradou klečela holčina na bruslích. Nevěnoval jsem jí zas až tolik podobnosti, ale když se nějak nezvedala, nastal ve mně konflikt, jestli si jí všímat nebo ne. Nakonec, přiznám ke své hanbě, zvítězila myšlenka "když ne já, tak v týhle díře asi nikdo" a já se jí zeptal, jestli je v pořádku. Prý že ne. Odstavil jsem kolo a pomohl jí na nohy (podle svých slov měla něco s rukou, ale být to něco vážného, asi řvala víc). Nabídku že jí doprovodim domů odmítla, že prý bydlí daleko, ať jí vezmu ke kamarádce. Myslím že se trochu bála, páč zpocenej, urvanej cyklista s kruhama pod očima... Nicméně utéct dost dobře nemohla, tak jsem jí dopravil až k vyvolenému domu a tam jí nechal vlastnímu osudu :D

Neumím pronikat mezi lidi, byť jich existuje tolik, se kterýma bych se do řeči dal... Dost trapné, tož?

Kniha Ztracených Věcí: krátké zamyšlení

Včera jsem dočetl Knihu Ztracených Věcí (The Book of Lost Things) od Johna Connollyho. Seděl jsem u ní skoro do půlnoci a shrnování dojmů nechal raději na ráno, neb jsem musel brzy vstávat a potřeboval nějaký ten odpočinek. A jak jsem tak ráno ležel, přemýšlel a nechtělo se mi vstávat, napadlo mě dobré přirovnání: Kniha Ztracených Věcí je jako mramorová bábovka.

Včera odpoledne jsem ji opustil po kapitole, skrz celou jsem se smál jak šílený (dobře, ona ZAS až tak vtipná nebyla, ale hláška "nenaťapejte mi na podlahu, včera jste si jí vytřeli!" byla strašně ze života.) Když jsem usedl, zaznělo pár dozvuků, pár nepostřehnutelných vloček světlého těsta v tom tmavém...... které převládá. Než jsem se nadál, už se zase řezaly končetiny a "dobro vítězilo," byť velmi hořkosladce.

Trocha vhledu: je válka, malý chlapec přijde o matku, nabyde macešku (a malého půlbrášku) a dírou v zahradní zdi uteče do světa fantazie. Povědomé? Jistěže, takových příběhů je spousta, a to já znám povětšinou jen ty zfilmované (moc nečtu, k vlastní ztrátě). Zní to jako něco, co bych odhodil? Jistě, ale já to neudělal.

Kniha Ztracených Věcí má kouzlo, které funguje zejména na mě: přes trochu upovídaný začátek (který by mohl, dovedu si představit, leckoho odradit) nastupuje svižné dílko rozumné délky s jasným, čistým slohem, rozumným množstvím dialogů i akce a velmi ... anglickým přístupem k věcem. Ano, anglickým. Kontinentální Evropa poslední dobou vyměkla a malé děti jsou chráněny od smrti a násilí jak jen to jde. Snad jen v Anglii jsem zažil že tříleté dítě je celé šťastné, že Jeníček spadl z kopce a zlomil si ruku.

Čímž chci říct, že většinu času jsou věci dost ponuré. Hlavní linii táhnou známé příběhy - Karkulka, Sněhurka, a jim podobné - všechny aspoň v malé míře pozměněné, aby to bylo zajímavé (a místy děsivé.. děsivější) a dávalo smysl. Také se tu objevují motivy "moderních pohádek" (kdo uhodne, jaká informace o téhle knize mě dotáhla k jejímu čtení, si může vzít sušenku) a dokonce prvky dokumentů (ikdyž ne tak, aby to rušilo.)

Závěr je trochu předvidatelný, a poslední bitva se mnou úplně nesecvakla, ale kromě toho existuje jen jediná věc, kterou bych (mírně, samozřejmě) vytknul: jak mohl Roland v jedný větě mávat mečem a pochodní a v další střílet z luku? ... Viním absenci odstavců v mojí PDF verzi a těším se, až seženu papírovou.