pátek 15. dubna 2011

Jak básníci píšou na blog

ABAB:
Na nástěnce státnice,
na koleji halda smetí,
co mne ničí nejvíce,
že ten čas tak strašně letí.

AABB:
Venku je teď strašná zima,
fantazie uvnitř klímá,
nevyleze do večera,
bude nuda jako včera.

ABCDAD:
Měl bych konečně přestat
psát posty o ničem,
co myšlenka myšlenku mine,
a jít se zas jednou učit.
Někdo by mě měl ztrestat,
sám sebe nebudu mučit.

DADA:
Archiv nová úroveň pošta záznam.

wlkeR:
Nenávidím duben...

pondělí 11. dubna 2011

Moderní žena

Tenhle článek se chystám napsat už dlouho, ale pořád na něj zapomínám. Dnes mi ovšem prozřetelnost vrazila pod dvířka lednice něčí lodičky. Takže tady je odveta:

Reklamy nabízejí miliony krámů pro moderní ženu: čistící prostředky, inteligentní vysavače... já se hlavně těším na inteligentní pračku co o ní psal Stanislaw Lem. Ovšem jakožto příznivce technologie se obávám, že po těch čím dál tím dokonalejších strojích nebude poptávka, protože, zakládám-li na dámských návštěvách spolubydlícího vedle, je moderní žena úplně stejné líné .... (domácí zvíře) jako moderní chlap.

Já sám tu dámské návštěvy moc nemívám, a když, nejsou to dámy na které chci nutně udělat dojem. A i navzdory tomu se propadám studem za prach v pokoji... a vyjádří-li návštěva zájem navštívit záchod nebo koupelnu, jsem zdrcený, protože nerad jsem původcem hlubokých, doživotních jizev na číkoli duši. Ono se to vlastně o pánských pokojích předpokládá, a předpokládalo, své nám o tom pověděli i někteří soři.

Ale boha jeho, ženský, slyším pořád samé stížnosti na to, jaký jsou chlapi nepořádný (mluvím o ženách, proto ty eufemismy) a přitom vy jim to tolerujete už když si vás zvou na kolej! To myslíte, že se to někdy zlepší?

Omluvte kvalitu tohoto postu, ale jsem rozhořčen, ba rozčarován. Tak moc, že mluvím spisovně, sakra! Hrůza. Už ani nemám sílu se vztekat nad tím, že se všude po buňce válej dlouhý černý vlasy. O zvucích ve 3 ráno nemluvě. Ale mysl mi nad tím zůstala stát; je to prostě jeden z těch momentů, kdy člověku nezbývá než ponuře zkonstatovat, že ten svět hnije dalším způsobem.

Existují místa, kde je svět ještě v pořádku; možná jimi jsou supermarkety Globus (pokud člověk není v pořádku a věří reklamám), a určitě existují lidé a třeba i celé rodiny kde si slušný člověk nemusí rvát vlasy. Ovšem to jsem zkonstatoval až na základě úvahy podpořené několika málo pozorováními; pokud by člověk bral za realitu jen to, co ho bije do očí, asi by se měl jít zastřelit.

Toliko řečeno: ten bordel je realita. Do očí bije (podle všeho každého mimo Ayuku, kerá si k nám nebere brejle, radši). Je to lenost zvednout zadek a uklidit? Nebo ignorance?

Konec rantu, jdu dělat něco produktivního. Dobrou noc!

neděle 10. dubna 2011

Sherlock: Starý - mladý hrdina v novém kabátě

V této modernizované verzi postav Conana Doylea a s použitím jeho detektivních zápletek, Sherlock Holmes žije v Londýně raného 21. století a chová se ke Scotland Yardskému inspektorovi Lestradeovi přezíravěji protože je ve skutečnosti mnohem méně sebejistý. Doktor Watson je nyní poměrně mladý veterán Afghánských "mírových" bojů, méně obdivující a více aktivní.


[Volně přeložený text pochází z IMDB, obrázek ze Sherlocknews.com]

Zbožňuju Sherlocka Holmese. Když jsem zahlédnul to jméno zakroužkované v programu, měl jsem strašnou radost. Tu tedy povážlivě nabourala první scéna filmu, kterou jsem zachytil ještě z kuchyně (kdy jsem si řekl "omg reklamy skončily, co má bejt tohle?") Vrhnul jsem se na program a četl: "Sherlock ... (2010)"

No co se dalo dělat. S očekáváním toho nejhoršího jsem zasedl k televizi... a nelitoval.

Nevím tedy nakolik je tenhle Sherlock věrný původní předloze, kterou jsem četl (celou!) tak před pěti lety... budu si jí muset osvěžit. Samozřejmostí jsou moderní prvky a reálie, což byl hlavní důvod mého rozčarování. To nicméně není nic proti tomu, jak moc člověka rozhodí hlavní postavy.

Sherlock Holmes v tomto (zatím) třídílném seriálu má charisma, které každé fangirl zlomí nosní přepážku na padesát yardů. John Watson na tom není tak slavně, ale opravdu, koho už otrávilo koukat v těchto klasických detektivkách na dvojici postarších gentlemanů, ten v tomhle místě dává oba palce nahoru. Navíc zločiny, kolem kterých se seriál točí, nejsou jediným společenským aspektem série. Filmaři pohlédli cílovému publiku do srdcí a našli tam očividně stovky dřímajících fangirls jen jen čekajících na probuzení, protože dohady o vztahu dvojice hlavních hrdinů se jen v prvním dílu skutečně pitvají dvakrát (o letmých zmínkách nemluvě; Soukromý život Sherlocka Holmese (1970) se může jít zahrabat). Navíc, John Watson nemá bratra ale sestru.

No zpátky k ději. Děj je klasický sherlocko-holmesovský, jen střídmě (což zcela vyhovuje mému vkusu) vyšperkovaný černějším humorem. Ten jediný díl co jsem viděl mě z dějového hlediska trochu zklamal, protože jsem tak nějak uhodl vraha už v půlce snímku (aniž by se to dalo předpokládat z dramatického pozadí) a to prostě na základě věcí, co Sherlock říkal a prováděl. To že ho to napadlo až ke konci (a ještě při tom zopakoval kroky, kterými k tomu dovedl MĚ!) bylo trochu zklamání. Na druhou stranu si autoři určitě práci dali a vše příjemně odsýpá, je přiměřeně napínavé a prostě má ty správné grády.

No a nakonec zpracování: občas mi přišlo dost přeplácané. Texty SMS zpráv v podobě titulků byly dobrým přídavkem, ale jinde ty popisky - například Sherlockovy dedukce - docela nepěkně rušily, hlavně když to hrdina následně všechno shrnul vlastními slovy. Také prolínání akce a nápisů (dopravních značek) při honičce Londýnem bylo dost otravné. Ale co se dá dělat, nic není dokonalé.

Abych to shrnul: jste-li fanoušek Sherlocka Holmese, pravděpodobně jste viděli lepší adaptace (zejména ty ruské). Jste-li fangirl hledající vhodné teritorium pro nějaký ten slashík, filmaři vám tu stvořili malý kousek ráje. Jste-li příznivcem anglického humoru, konkrétně toho z BBC, tady ho dostanete přesně doporučenou denní dávku. Jste-li epileptik, nezapomeňte na prášky.

EDIT: Zrovna jsem zkouknul pilot k této sérii, který se nevysílal, a je vlastně skoro stejný jako první díl. Tedy, zápletka je stejná. Provedení... úchvatné. Cokoli se mi na prvním dílu nelíbilo tu není. A to co se líbilo je. I kdybyste náhodou nechtěli koukat na celou sérii, tohle je must-see. Takže se seberte a běžte shánět. Lovu zdar!

EDIT2: Jak jsem se obával, druhý díl absolutně nezvládnul standardy nasazené pilotem. Celkem solidní scénář (byť s několika filmovými evergreeny, bez nichž by se obešel) se dočkal provedení téměř Hollywoodského. A Hollywoodské provedení odpouštím jen filmům obsahujícím Marilyn Monroe.(

EDIT3: Poslední díl je překvapivě dobrý, ale neskutečným způsobem vám vnucuje pocit, že místo hodiny a půl má aspoň pět. Není to nuda, ne. Je to... Oj, cliffhanger.

úterý 5. dubna 2011

Level E: Mindf---k třetího druhu

* Anime podle sci-fi mangy Togashiho Yoshihira vydávané v Weekly Shounen Jump.




V současnosti obývají zemi stovky mimozemských druhů. Některé přicházejí v míru, jiné mají sklony k násilí. Někteří zde míní bádat, jiní se ukrýt před zákonem. Lidé každopádně nevědí, že tu jsou.

Nyní dorazil na Zemi další vetřelec. Jeden z předních géniů vesmíru s osobností která zaručeně způsobí pořádné pozdvižení.

[Obrázek a velmi volně přeložený text pocházejí z anidb]

Teď něco původního, wlkeRovského: Pokud bychom slovo mindfuck (které ve svém běžném smyslu není nic vulgárního a znamená prostě tolik, že něco vzalo váš mozek na půl hoďky do lesa a vrátilo ho převrácený naruby a ještě několikrát zauzlovaný) vzali doslovně, pak bych pro své nadšení mohl použít jen jedno slovo: _ _ _ _ _ _ _ _. (K vaší smůle tohle slovo nepoužívám, takže si vyplňte šibenici.)

Od prvního dílu, kdy mne tahle série uchvátila ze začátku jenom jako lehce praštěná sci-fi s ultra-bishem v hlavní roli, od prvního zvratu kdy jsem hodnou chvíli zůstal blbě koukat do monitoru, navzdory některým dílům které vyloženě slíbily hory doly a dodaly... no... jen ty doly, to bylo úžasné.

Poslední třináctý díl jsem dokoukal před chvilkou a byl vskutku velkolepý. Fungoval přesně tak jak měl - v Level E nevěříte ničemu, ani vlastní paranoie. Ale uspokojil mne tak jako snad už dlouho žádný ending. A až do samého konce měl šťávu. To se cení.

Měl-li bych shrnout vše co anime obsahuje a co naopak ne (ať už v dobrém či špatném), dal bych to dohromady asi takto:

+ Nikdy nevíte, co se stane. NIKDY. Snad mimo jediného super-patetického dílu, který je nejbrutálnějším zklamáním celé série, bych řek.

+ Hlavní hrdina je kouzelný. Dovedu si představit člověka, co ho chce částečně zabít, částečně odvléct do postele a částečně zasklít do vitrínky. Stačí kouknout do zrcadla.

+ Příběh je zajímavý, tvoří celek rozdělený na menší (stravitelné) kousky. Taková nepravidelná tabulka čokolády. Podžánry zahrnují vše od (debilní) komedie po docela solidní horor.

- Je tu docela nadměrné využití humoru typu "baka-hammer," tedy že někdo (povětšinou zlato hrdina) dostane po tlamě kvůli každé blbosti (a že těch vyvádí tuny.) Někomu to může sednout, mně ne. Ikdyž masochistický blonďák, mmm...

- Část s Color Rangers (parodie na Power Rangers, zjevně) je na můj vkus příliš dlouhá (plus má ještě ten pitomej bonusovej díl, co tak hezky začne a pak zdegraduje úplně "ugh" způsobem).

- Námitky došly.

Verdikt: Pokud potřebujete převrátit mozek naruby, zauzlovat míchu, protřepat bránici a omlátit si čelo o stůl/zeď/klávesnici, sežeňte si Level E. V opačném případě si ho sežeňte taky, ať víte, o co přicházíte.

pondělí 4. dubna 2011

Zen Headbutt

Jestli je něco absurdnějšího než pokémoni (Zen Headbutt je název pokémonního útoku... věřte nebo ne...), je to realita. Zvláštní. Zatímco první je divadlo pro děti vytvořené dospělými (zahrajte si Heart Gold a pochopíte, hlavně když pošlete do boje Sandshrew nebo Dragonite), druhé je divadlo pro dospělé... vytvořené dětmi? Ach, ty symetrie. Zkusme si osovku:

PokémonSkutečnost
Svět je obývaný zázračnými bytostmi zvanými Pokémoni. Jejich původ je nejasný, stejně jako důvod existence. Důležité je že existují bok po boku s lidmi, rodí se, vyvíjejí, a protože existuje i něco jako pokémonní hřbitovy, tak asi i umírají. Zvláštní věc že lidský hřbitov ve hře nepotkáte.Svět je obývaný všemožnými potvorami různé úrovně zázračnosti, od bakterií po člověka. Původ byl objasněn, stejně jako vztahy mezi druhy, žijícími i vyhynulými. životní cykly se dramaticky liší - u zvířat ke konci strmě klesají, u lidí jsou prodlužovány, jak my matematici říkáme, nade všechny meze. Kdoví. Třeba za chvíli taky nebudem potřebovat lidské hřbitovy.
Existují pokémoni divocí a ochočení. Divocí tak nějak... pobíhají kolem, množí se a nějaký regulační mechanismus populací snad taky mají, protože jinak by to byl asi průšvih. Ochočení jsou používáni lidmi k práci i zábavě, kterou jsou (světe div se) především souboje.Máme živočichy divoké a ochočené. Divocí zhruba volně pobíhají kolem... dokud je něco nepřejede... nebo neotráví... Což asi tak vystihuje tu poznámku o regulaci. Samozřejmě neregulace je větší průšvih, viz Austrálie a králíci. Ale vážně. Kdo za to může. Ochočení jsou používáni lidmi k práci i zábavě, kterou jsou (světe div se) především souboje.
Pokémoni jsou podle všeho inteligentní a v zásadě rozumějí lidské řeči (zejména slovům typu "bleskový útok!") Přesto jsou lidem povětšinou naprosto podřízení. Přes jejich užitečnost a místo v ekosystému jsou expanzí lidí pravděpodobně ohroženi, protože některé zdroje potravy určité druhy sdílejí s lidmi.Živočich, to byste neřekli, nemusí být člověkem, aby měl mozek (plus, někdy v budoucnu určitě popovídám o lidech co maj' míň mozku než mnoho zvířat... IQ 20 minus, víme...) Přesto jsou potřeby lidstva kladeny daleko před potřeby všech ostatních organismů. Expanzí lidí je ohroženo všechno: ledovce, lesy, zvířata divoká a (považte!) dokonce i chovná, protože i ty jednoho krásného dne vytěsníme.
A teď jedna antisymetrie
Přestože některé útoky Pokémonů mají tavit kámen a kdesi cosi, i ta nejhorší zranění pokémona pouze knock-outují, takže ten po nějaké léčbě je opět schopen ... no nebudeme si nic nalhávat: boje. Navíc mají ještě jednu výhodu: chvíli tu jsou a chvíli ne - stačí je zavřít do pokéballu a nemusíte nikoho krmit ani se jím zabývat.Jakmile nakousnete cokoli živého, nejspíš si to ponese jizvu. Věci umírají, a někdy stačí opravdu málo. Navíc, jakmile je jednou vytěsníte, je těžké je vrátit.

Pokémoni nám dávají svět prakticky bez smrti. A my se jej chápeme. My dospělí věříme v Pokémony - levnou pracovní sílu a oddané mazlíčky, které lze dle potřeby úsporně uskladnit a dle nálady zase povolat, aby nás obveselili či pomohli se stěhováním almary. A věříme v nesmrtelnost.

Matt is out of usable Pokémon!
Matt blacked out!

neděle 3. dubna 2011

1 000 000 - 1 = 0

Asi takto: chtěl jsem mluvit na milion témat a jakmile jsem se tedy rozhod sednout a něco napsat, vůbec nevím o čem... Kéž by to byl problém typu "kde začít." Není. Já vám nevím vůbec nic.

Tedy vím jednu věc. Kupodivu je to o snu. O snu po kterém jsem strávil hodinu válením v pelechu a dotvořováním obrazů v plnohodnotnou povídku. Jenže to bylo ráno, a bylo to... no... Nemůžu říct neuspokojivé. Ale čtenáře by vzniklý blábol asi nenadchnul.

Možná bych to mohl naladit do aprílna. V pátek jsem na blog psát nemohl, tedy - nevím, jestli by to nový mobil zvládnul nebo ne, ale bylo toho moc už tak, natož abych se snažil ještě o tohle. Jel jsem totiž vyzvednout kolo, a celou dobu si říkám "dobrý, je zataženo, ale jako včera spadne pár kapek, to mě nezabije." No, spadlo pár kapek. A pak začlu slejvat. Takže jako počasí, apríl, nádherný.

Jestli jste čekali humorná vyprávění jak já někoho nachytal, tak se nedočkáte. S nikým mimo rodiny jsem ten den prakticky nemluvil. Tož, s mamkou jsme se špíčovali víc jak obvykle a svalovali to na prvního dubna, a babi, která se "kdy už bude apríl" ptala od středy, na tu jsem bafnul a ona sebe, mě i kolo (kteří jsme nějakým zázrakem dojeli suší) málem flákla do stráně (taky jsem mohl bafat z druhý strany a letět do strouhy; víc štěstí než rozumu, to.)

O čem budu mluvit jsou naschvály. A teď počasí a žertíky stranou, nalaďte si kanál mystifikace a zjistíte, že na rozdíl od běžného rádia, kde žádné dvě stanice nevysílají na téže frekvenci (a dokonce i jedna stanice vysílá na více frekvencích, aby se jí na hranici pokrytí jednotlivými vysílači netloukli), tady ten šum a interference nikdy neustává.

Všechny možné prostředky do vás v jednom kuse cpou informace, které když už jsou pravdivé, tak buď obsahují klíčová fakta v banalizované formě ("no samozřejmě že je tu ještě tenhle paragraf, ale toho si nemusíte všímat") nebo je obcházejí kličkami, které by nenarovnal ani Chuck Norris. Já mystifikaci miluju, jak se dá pravdivé tvrzení mírně ohnout tady a tamhle a posluchačova paranoia dokoná dílo zkázy a přenesený obraz je úplně jiný, než jsem předložil. Jenže pro mě je to umění. Hodiny a hodiny trvající cizelování (přitesávání, po česku) slov, výrazů, spojení, a odměnou mi je zmatení a nejistota, krásné to prvky v každém D&D dobrodružství (a skvělá věc proti 20kám na Insight: "každé slovo co řekl bylo pravdivé.")

Pro reklamu je to nejkratší cesta k cíli.

Stále častěji si říkám, že si ze mě svět dělá jako srandu. No, on asi dělá, jenže pointou není aby se člověk zasmál a šel dál, ale aby se oslíček otřásl, jinak dostane obuškem po kebuli.

Ještě jedna perlička na závěr, jako jak já tady mluvím, občas něco podobného utrousím i na fejsbuku. Ale všude je to stejný: já umím mluvit sofistikovaně, jsem vysokoškolák, jsem sečtělý, mám super výsledky v libovolných slohových útvarech od povídek po fejetony. Ale když mne někdo označí za inteligentního člověka s přehledem a dodá přání, že takovými lidmi se rád obklopuje a rád by mne tedy přivítal v jejich kruhu - ha!

Inteligentní jsem, to nepopírám (byť tu inteligenci často nasazuji zcela nevhodnými způsoby), ale já že mám přehled? Nevidím si na špičku vlastního nosu, pokud ta zrovna neukazuje k nějakému zrcadlu.

Všechno dění na republikové i světové škále vnímám zprostředkovaně a ještě navíc zkresleně. Mám o lidstvu sadu předsudků a ty uzpůsobuji situaci jen v oblastech, které mě zajímají - tedy školství a tématech zabývajících se příslušnou mládeží.

Takže prosímvás, jestli se chcete obklopit smetánkou, nepouštějte do ní wlkeRa, neb jak pravil Murphy (nebo možná někdo jiný, ale já to znám ze sbírky Murphyho zákonů):

"Když nalejete lžičku vína do sudu splašků, máte splašky. Když nalejete lžičku splašků do sudu s vínem, máte rovněž splašky."

Příjemný příští týden všem čtenářům přeje ~wlkeR.