úterý 5. dubna 2011

Level E: Mindf---k třetího druhu

* Anime podle sci-fi mangy Togashiho Yoshihira vydávané v Weekly Shounen Jump.




V současnosti obývají zemi stovky mimozemských druhů. Některé přicházejí v míru, jiné mají sklony k násilí. Někteří zde míní bádat, jiní se ukrýt před zákonem. Lidé každopádně nevědí, že tu jsou.

Nyní dorazil na Zemi další vetřelec. Jeden z předních géniů vesmíru s osobností která zaručeně způsobí pořádné pozdvižení.

[Obrázek a velmi volně přeložený text pocházejí z anidb]

Teď něco původního, wlkeRovského: Pokud bychom slovo mindfuck (které ve svém běžném smyslu není nic vulgárního a znamená prostě tolik, že něco vzalo váš mozek na půl hoďky do lesa a vrátilo ho převrácený naruby a ještě několikrát zauzlovaný) vzali doslovně, pak bych pro své nadšení mohl použít jen jedno slovo: _ _ _ _ _ _ _ _. (K vaší smůle tohle slovo nepoužívám, takže si vyplňte šibenici.)

Od prvního dílu, kdy mne tahle série uchvátila ze začátku jenom jako lehce praštěná sci-fi s ultra-bishem v hlavní roli, od prvního zvratu kdy jsem hodnou chvíli zůstal blbě koukat do monitoru, navzdory některým dílům které vyloženě slíbily hory doly a dodaly... no... jen ty doly, to bylo úžasné.

Poslední třináctý díl jsem dokoukal před chvilkou a byl vskutku velkolepý. Fungoval přesně tak jak měl - v Level E nevěříte ničemu, ani vlastní paranoie. Ale uspokojil mne tak jako snad už dlouho žádný ending. A až do samého konce měl šťávu. To se cení.

Měl-li bych shrnout vše co anime obsahuje a co naopak ne (ať už v dobrém či špatném), dal bych to dohromady asi takto:

+ Nikdy nevíte, co se stane. NIKDY. Snad mimo jediného super-patetického dílu, který je nejbrutálnějším zklamáním celé série, bych řek.

+ Hlavní hrdina je kouzelný. Dovedu si představit člověka, co ho chce částečně zabít, částečně odvléct do postele a částečně zasklít do vitrínky. Stačí kouknout do zrcadla.

+ Příběh je zajímavý, tvoří celek rozdělený na menší (stravitelné) kousky. Taková nepravidelná tabulka čokolády. Podžánry zahrnují vše od (debilní) komedie po docela solidní horor.

- Je tu docela nadměrné využití humoru typu "baka-hammer," tedy že někdo (povětšinou zlato hrdina) dostane po tlamě kvůli každé blbosti (a že těch vyvádí tuny.) Někomu to může sednout, mně ne. Ikdyž masochistický blonďák, mmm...

- Část s Color Rangers (parodie na Power Rangers, zjevně) je na můj vkus příliš dlouhá (plus má ještě ten pitomej bonusovej díl, co tak hezky začne a pak zdegraduje úplně "ugh" způsobem).

- Námitky došly.

Verdikt: Pokud potřebujete převrátit mozek naruby, zauzlovat míchu, protřepat bránici a omlátit si čelo o stůl/zeď/klávesnici, sežeňte si Level E. V opačném případě si ho sežeňte taky, ať víte, o co přicházíte.

Žádné komentáře:

Okomentovat