Asi takto: chtěl jsem mluvit na milion témat a jakmile jsem se tedy rozhod sednout a něco napsat, vůbec nevím o čem... Kéž by to byl problém typu "kde začít." Není. Já vám nevím vůbec nic.
Tedy vím jednu věc. Kupodivu je to o snu. O snu po kterém jsem strávil hodinu válením v pelechu a dotvořováním obrazů v plnohodnotnou povídku. Jenže to bylo ráno, a bylo to... no... Nemůžu říct neuspokojivé. Ale čtenáře by vzniklý blábol asi nenadchnul.
Možná bych to mohl naladit do aprílna. V pátek jsem na blog psát nemohl, tedy - nevím, jestli by to nový mobil zvládnul nebo ne, ale bylo toho moc už tak, natož abych se snažil ještě o tohle. Jel jsem totiž vyzvednout kolo, a celou dobu si říkám "dobrý, je zataženo, ale jako včera spadne pár kapek, to mě nezabije." No, spadlo pár kapek. A pak začlu slejvat. Takže jako počasí, apríl, nádherný.
Jestli jste čekali humorná vyprávění jak já někoho nachytal, tak se nedočkáte. S nikým mimo rodiny jsem ten den prakticky nemluvil. Tož, s mamkou jsme se špíčovali víc jak obvykle a svalovali to na prvního dubna, a babi, která se "kdy už bude apríl" ptala od středy, na tu jsem bafnul a ona sebe, mě i kolo (kteří jsme nějakým zázrakem dojeli suší) málem flákla do stráně (taky jsem mohl bafat z druhý strany a letět do strouhy; víc štěstí než rozumu, to.)
O čem budu mluvit jsou naschvály. A teď počasí a žertíky stranou, nalaďte si kanál mystifikace a zjistíte, že na rozdíl od běžného rádia, kde žádné dvě stanice nevysílají na téže frekvenci (a dokonce i jedna stanice vysílá na více frekvencích, aby se jí na hranici pokrytí jednotlivými vysílači netloukli), tady ten šum a interference nikdy neustává.
Všechny možné prostředky do vás v jednom kuse cpou informace, které když už jsou pravdivé, tak buď obsahují klíčová fakta v banalizované formě ("no samozřejmě že je tu ještě tenhle paragraf, ale toho si nemusíte všímat") nebo je obcházejí kličkami, které by nenarovnal ani Chuck Norris. Já mystifikaci miluju, jak se dá pravdivé tvrzení mírně ohnout tady a tamhle a posluchačova paranoia dokoná dílo zkázy a přenesený obraz je úplně jiný, než jsem předložil. Jenže pro mě je to umění. Hodiny a hodiny trvající cizelování (přitesávání, po česku) slov, výrazů, spojení, a odměnou mi je zmatení a nejistota, krásné to prvky v každém D&D dobrodružství (a skvělá věc proti 20kám na Insight: "každé slovo co řekl bylo pravdivé.")
Pro reklamu je to nejkratší cesta k cíli.
Stále častěji si říkám, že si ze mě svět dělá jako srandu. No, on asi dělá, jenže pointou není aby se člověk zasmál a šel dál, ale aby se oslíček otřásl, jinak dostane obuškem po kebuli.
Ještě jedna perlička na závěr, jako jak já tady mluvím, občas něco podobného utrousím i na fejsbuku. Ale všude je to stejný: já umím mluvit sofistikovaně, jsem vysokoškolák, jsem sečtělý, mám super výsledky v libovolných slohových útvarech od povídek po fejetony. Ale když mne někdo označí za inteligentního člověka s přehledem a dodá přání, že takovými lidmi se rád obklopuje a rád by mne tedy přivítal v jejich kruhu - ha!
Inteligentní jsem, to nepopírám (byť tu inteligenci často nasazuji zcela nevhodnými způsoby), ale já že mám přehled? Nevidím si na špičku vlastního nosu, pokud ta zrovna neukazuje k nějakému zrcadlu.
Všechno dění na republikové i světové škále vnímám zprostředkovaně a ještě navíc zkresleně. Mám o lidstvu sadu předsudků a ty uzpůsobuji situaci jen v oblastech, které mě zajímají - tedy školství a tématech zabývajících se příslušnou mládeží.
Takže prosímvás, jestli se chcete obklopit smetánkou, nepouštějte do ní wlkeRa, neb jak pravil Murphy (nebo možná někdo jiný, ale já to znám ze sbírky Murphyho zákonů):
"Když nalejete lžičku vína do sudu splašků, máte splašky. Když nalejete lžičku splašků do sudu s vínem, máte rovněž splašky."
Příjemný příští týden všem čtenářům přeje ~wlkeR.
Žádné komentáře:
Okomentovat