Matýsek

Asi se nenajde člověk, který by doklopýtal až sem, aniž by četl (či aspoň znal) Čapkovu Dášeňku. A pokud tu náhodou straší někdo, kdo jí nečetl, tak to nevadí, páč stejně nejspíš číst neumí a já si ho tedy můžu dobírat dle libosti.

Na každý pád Dášeňka: úsměvná to knížka, když člověk čte, jaká z toho štěňátka vyrostla zkázonosná potvora. A já zažil psy schopné člověka mumifikovat vodítkem, štěňata co se teleportovala do rendlíku s mlíkem a piškotama - ale to vždycky v prostředí cizího domu/zahrady. Až do včerejška, páč včera jsem si přivedl Matesa.

Mates je kokr, tuším že kolem těch pěti let starý, a navzdory tomu co ta pani co jsme jí potkali říkala, má inteligenci medůzy. O přítulnosti nemluvě.

Začalo to tak, že jsem ho táhnul ze Sokolova těch deset kiláků do Šabiny. Bágl s ručníky, miskami a žrádlem nebyl těžký, počasí bylo hezký, pes byl happy... Chvíli. Než ho začlo zlobit něco v tlapě, pročež sebou každou chvíli seknul a zubama cupoval směs srsti a ... pravděpodobně dehtu, co se mu už po pár krocích zformovala na tlapách. V neprozřetelné snaze mu pomoct jsem brzo měl sám ten humáč až za ušima. A tím mé nesnáze sotva začínaly.

Má představa vypadala tak, že přivedu psa (10 kiláků, připomínám), umeju mu tlapy, dám mu nažrat a nechám ho se někam fláknout. Sám se sebou jsem hodlal naložit podobně, leč chyba lávky: sotva jsem nakrmeného a čistého mokrého psa pustil do baráku, nastal nevídaný cirkus.

Mates proběhnul domeček, povalil všechny boty a zamotal se do závěsu. Proběhnul chodbu a vtrhnul do koupelny, kde se pokusil osušit v hromadě prádla k vyprání. Na půdu jsem ho musel vynést, páč na schodech mu překážela krabice polen. Tam se nejdřív vrhnul do tašky suchejch rohlíků, kterou mu mamka duchapřítomně vyrvala. Prošmejdil tedy co se dalo, samozřejmě po návštěvě kýblu na uhlí.

I dospěli jsme s mamkou k názoru, že se potřebuje ještě trochu vyřádit a pustili ho na zahradu. Tam mu naštěstí stačilo házet míč, k pronásledování slepic, které se stáhly na smeťák, se díky všemu co je svaté neměl. Ani ten pohyb mu ale nestačil a navíc svým štěkotem vzburcoval půlku psů ve vsi. Abych tedy dokonal dílo zkázy (neb není nic lepšího než sobotní odpoledne plné štěkotu a vytí), chodil jsem s ním po vsi ještě asi hodinu až do tmy.

Dalším pokusem o pacifikaci psa byla ignorace, která zabrala. Pes sebou vždycky někam praštil (na koberec) a začal řešit svoje různé blechy, bodláky a všechno možné, co se mi v těch X vrstvách srsti nepovedlo hned odhalit. Pokaždý když jsem se ale nějak nápadněji pohnul, vstal a chtěl si hrát.

V devět jsem zhasnul a praštil sebou do postele. Pes šel za mnou. Vyhodil jsem ho, vysvětlil mu že nesmí a zhasnul. Nejdřív seděl a koukal (nakopnutej kokr), pak si lehnul a položil si na postel aspoň hlavu. Nakonec se nějak uvelebil v kabeláži od počítače a byl klid. Asi na hodinu. Ve 2 ráno jsem ho už musel zase vyhodit z postele. Zhrzeně se složil do kouta, kde jsem mu připravil pelíšek, ale každou chvíli vstal, prošel se (za poměrně velkého hluku) po pokoji, praštil sebou někam a spal dál.

V půl sedmý jsem se vzbudil. Pes byl zticha, tak jsem zvednul hlavu. Koukal na mě. Položil jsem hlavu a čekal, co se stane. Nic. Zvedl jsem jí znova a pes taky. Zkusil jsem jí znova položit, že teda jako budem ještě spát (nebo pokračovat v tom, co jsme dělali celou noc), ale Mates to asi pochopil, že si chci hrát a zas se mi kýbloval do pelechu. Vyhodil jsem ho a šel mu nasypat granule, aby dal chvíli pokoj.

Já vím, jsem strašně naivní.

Po dalších asi 15 kilometrech jsem ho pověsil na krk Ayenor a Agarovi. Po návratu domů (už autobsem) mě čekal úklid černého tepichu pokrytého chlupy, na což mi maminka hned naložila ještě vytření podlahy. Nicméně od té doby je tu strašně prázdno, a navzdory vší škodě a špíně jsou vzpomínky vesměs pozitivní. José má navíc kvůli shodě našich jmen další prostředek, jak si mě dobírat, například:

(Ve zprávách je záběr na prase v chlívku) "Nepotřebujem čuníka, máme Matesa."

(wlkeR se přihrabal z vany) "Teď nejsi Mates, běž si na noc sednout do kurníku."

(A závěrečný komentář k tomuto postu) "Napiš že ho miluju, ale platonicky a už ho v životě nechci vidět."

Chce :D