Kolo štěstí, že ještě žiju

Dneska jsem použil mamky kolo, abych dojel do Kynšperka nakoupit. Ukazuje se, že není kolo jako kolo. Ne že bych měl problémy s dámským rámem, který je krom zjevných rozdílů taky trochu kratší - s jednim jsem jezdil těch 5 let. Ale aargh, na kole se dá zkazit tolik dalších věcí!

Tak především sedlo. Mamka si koupila nějaký superkomfortní... v Penny Marketu. Dovedete si představit, že něco takového je vlastně volně prodejný mučící nástroj. Navíc bylo špatně upevněné a neustále se sklánělo, takže jsem po něm během jízdy sjížděl ke štangli. Dokonce minulé kolo jsem skartoval mimo jiné kvůli sedlu, které nešlo namontovat do správné výšky. Ono se to nezdá, ale když si na kole nemáte kam odložit zadek, to už ho můžete rovnou nést na zádech, a vyjde to nastejno.

Brzdy jsou další zajímavá položka. Pokud si půjčujete kolo, vyzkoušejte si brzdy! Já sebou málem švihnul už v ostrý zatáčce od zastávky k lávce, protože mě brzda divně zpomalila. Nemluvě o tom, že slabý a silný brzdy jsou oboje o tlamu, když člověk prudce zastaví... nebo by zastavil rád.

José nedá dopustit na svoje plechový blatníky, co jsou těsně u kola. Já zas nedam dopustit na svý plasťáky. Věc je ta, že čék by prostě neměl s kolem do sajrajtu, kterýmžto pádem jsou blatníky skoro přebytečné. Ono stejně jediné, se kterými jsem kdy projel slejvák relativně nezasviněn jsou ty nejnovější, které se vznáší kdesi půl metru nad zadním kolem. Bohužel to neplatí o předním blatníku, který spolehlivě svede vodu z kaluže přímo do mojí boty.

Ono se to nezdá, ale kolo co váží 13 kilo je úplně o něčem jinym než kolo co váží 15. Ta kraksna byla nejen nepohodlná, ale ještě těžká. Mohl jsem si osedlat krávu. Průšvih je, že kilo dolů je 5000 korun nahoru. Taky se ukazuje, že delší rám, byť zase o pár cenťáků, má úplně jinou stabilitu. Když už mě přestalo bavit klouzací sedlo, přeměnil jsem se na cyklomotýla. Nic moc, teda.