pátek 10. června 2011

Charaktery

Takže včera začala... no, začala, byla preludována... další krátkodosahová (bych řek) D&D kampaň v Budějcích. Slavný já se jí budu účastnit jako hráč, a to s novou postavou, neb Tolsimira do toho blázince nepustím ani za nic. Ne podruhé, každopádně. ^^;

Tedy sedím, vymýšlím, a říkám si... Jestli je to vůbec o něčem, jestli se mé postavy náhodou neliší jen vzhledem a povoláním... a minulostí... Protože prostě pozoruju, že až uť začnu jakkoli, vždy skončím u celkem uniformního stylu. Nyní se v tom tedy budu hnípat, a to veřejně, soukromě to není žádná zábava.) Takže:

Vzorek #1: Frenik, lv. cca 16 cosi, co původně bývalo Alchymistou (kterého ale D&D 3E pořádně nemá). Přesvědčení - Chaotic Good. Kampaň - Relidien.
Fren je můj nejspontánnější výtvor. Začal jako cosi založené na prastarém obrázku, který byl, in turn, založen na postavě Hisanagiho z Lumen Lunae (gleeeeee!!). Protože jsem s ním začal hrát... kdy, pět let zpátky? ... je značně dětinský, paličatý, naivní, a myslí si, že sežral Šalamounovo... ehm, snídani. Myslím, že dokonalejší reflexi sebe těžko najdu, protože dalšími faktory jsou blonďákofilie, lenost a odpor ke zbytečému násilí. Což je samozřejmě v bandě dobrodruhů docela na překážku, že...

Vzorek #2: Zadar, lv. 8 Dragon Shaman. Přesvědčení - Lawful Neutral. Kampaň - Relidien.
Teď Zadáreček je samorost. Považuje sebe za draka a svět za své pískoviště, což je sice úžasné, ale zase, pro potřeby družiny neudržitelné, není-li na vůdčí pozici. Což nemohl jako nový přírůstek být. Takže fail.
Přesto byl v mé sbírce Zadar unikátní tím, že doopravdy rezolutně šel za svým, bez ohledu na to, kolik mrtvol při tom musel pošlapat. Byl chladný, ale hamižný, povýšený, ale ochotný se obětovat pro věci, na kterých mu záleželo. Bohužel mezi tyto věci nakonec patřilo jen zlato.

Vzorek #3: Tolsimir, lv. 4 Ranger. Přesvědčení - Lawful Good. Kampaň - Salči svět, potom VivusMayův.
wlkeRův pokus o skutečně hrdinného (dobře, možná trochu temného) hrdinu absolutně selhal, páč hrát s Aly a bejt při tom vážnej, to já prostě nedokážu. Stejně tak když se chudák přestěhoval mezi bandu skoro-ještě-dětí.
Přese všechna úskalí je Tolsimir nakonec sice inklinován ke zlehčování úplně všeho, o rejpání nemluvě, ale zároveň jde o image skutečného ochranářského a možná až trochu zbytečně paranoidního hraničáře, který vždycky klade potřeby ostatních před svoje. Tedy možná až na případy "jé, hele, fialová houba. Podpálíme jí."

Vzorek #4: Alef, lv. 4 Hexblade. Přesvědčení - Neutral. Kampaň - Relidien.
Alef je velmi VELMI temný hrdina. Jeho život je jedna velká zkouška, jak dlouho mu Štěstěna ještě vydrží tlapat na paty. Je přesvědčen o vlastní nesmrtelnosti, pročež nenechá žádné vosí hnízdo neprošťourané. Co se humoru týče, tak je téměř vyhrazeně cynický a ze své podstaty se snaží každého kolem sebe mystifikovat. Přes to všechno zná hodnotu skutečného přátelství.

Vzorek #5: Aurelius, lv. 1 Assassin. Přesvědčení - Dobro. Kampaň - Honzovo svět.
Tady jsem se chtěl opět nevrátit k sobě. Věci, které si občas představuji, že dělám, jsou zosobněny v tomhle relativně křehkém, plachém, ale extrémně přizpůsobivém chlapíkovi. Jeho příběh je zcela nepokrytě vykraden částečně z mého vlastního života, částečně používá motivy z Tsubasa Chronicles.

Předchozí odstavce asi nikomu nic moc neřekly. Asi jsem si je přece měl nechat pro sebe, byť dát je "na papír" velmi pomáhá.

Myslím, že Fren velmi dobře vytihuje mé starší já, jak Aurelius vystihne to nové se teprve uvidí. Oba na každý pád cení nade vše rodinu a dobré přátele, a těmto jsou schopni přinést libovolně vysokou oběť.

Zadar je mojí reakcí na potřebu družiny, aby jí někdo vedl; je silný, nezávislý a sebejistý - věci, které já sám ve velké míře postrádám. Škoda ho, kdyby se dokázal o něco lépe integrovat, nebo byl s bandou od samého začátku, věřím, že by jí vedl dobře.

Tolsimir vznikl jako obranář. Tato role je mi docela vlastní, byť spíš než abych stál na jednom místě a nepustil vlnu nepřátel ani o píď, raději se dramaticky vrhnám do rány na poslední chvíli. Přesto nedokážu nikdy zachovat vážnou tvář, která těmto povoláním přísluší. Ale D&D není moc o ničem, když ne o zábavě.

No a Alef, char, co má snad nejvíc obrázků ze všech, od hrdinných, přes vtipné (ale nedokončené), po zcela psychotické. Ztělesňuje něco, co nechci vyslovit, abych si nezruinoval jedno velmi křehké přátelství. Zcela otevřeně bojuje proti osudu a stavu věcí tak, jak jsou. Zatratil úplně všechno, majetky hmotné a z velké části i ty citové. Jestli je aspoň trochu jako já, měl bych asi vyhledat odbornou pomoc.

5 komentářů:

  1. Me hrat za sebe nevyslo, a ono jak kdy je dobre tak hrat. . Navic mi prijde ze se vsichni porad meni, ale vysvetlovat, ze se ze dne na den s tebou zmeni i tva postava je tak trochu. . No, nevim.

    Me ty postavy rikaj, jak ktere sice, ale stejne.

    Frena mam rada, je na tobe zda ho obetujes ^ ~
    A se zbytkem jsem se az tak duverne neseznamila.

    Chjo, ale jak nesklouznout ke stereotypum? Jinak to snad ani nejde zda se mi. . . I kdyz. .
    I pres ten uniformni styl ma kazdy neco do sebe, ne? ^ ~ Kazdy je svym zpusobem jedinecny. . .

    OdpovědětVymazat
  2. Ono to vážně nejde, aniž by se člověk nějak extra nestrojil. A když si musíš každou chvíli říkat "počkat, takhle by se moje postava přece nechovala," není to úplně ono.

    Jinak myslím, že moje postavy spíš než mě jako takového reflektují můj postoj ke kampani. Nejvíc je to znát na Relidienu, kdy Frena jsem tedy poslal na střídačku, páč mi pro něj nevyhovovalo žádné z povolání, Zadar failnul jako vůdce, Eleanor jako poddaný, a Alef je prostě od-uzděná, zmutovaná rezignace.

    OdpovědětVymazat
  3. Ačkoliv se moje 'vrabčáčice' setkala jen s Frenem, cítím u některých jmen touhu vyslovit: "A jó, Zadar..."
    Jinak teda obdivuji tvou schopnost hrát za takovou paletu osobností. Já když jsem za něco hrála, tak buďto za zloděje, anebo špatně. Taky postavám nedokážu šoupnout jiný chování, než to svoje; maximálně tak ubrat z tohohle konce vlastností a přidat tamtomu...


    No nic, Skype mi vybublal, že máš narozeniny, tak všechno nejlepší ke krásnému věku a jako dárek Ti jdu nakrmit příšerky ^^"

    OdpovědětVymazat
  4. Žádný hraní není špatně, dokud s ním jsi sama spokojená. Samozřejmě to ještě neznamená, že s ním budou spokojeni i ostatní, ale pak v souvislosti s upřímností zbytku bandy prostě buď hraješ, nebo ne.

    Postavy normálně odrážejí jak tebe, tak tvůj přístup ke kampani. Co se Relidienu týče, u mně je ta rozkladná tendence úplně do očí bijící.

    Jo, nakrm příšerky, děkuju :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jop, to 'pockat, to je Akira, ne Heike/ci jakakoli jina postava/' znam celkem dost sama na sobe. .

    A ono celkem se to i odviji z Kampane rekla bych. . Nekde proste jde hrat vazne, jinde ani ne-e. . . Lol, jako s Al napriklad ^ ~

    OdpovědětVymazat