Předpoznámka: nemyslím si že nemám srdce. Ale rád to o sobě říkám.
Ale hudba: zavděčit se wlkeRovým uším není vůbec nic lehkého, přestože hlavní požadavky jsou jenom dva: dynamika a text (if applicable).
Nevím jak to mají ostatní lidi, ale pro mě je hudba jen prostředkem vizualizace. Tím neříkám že k hudbě potřebuju video, ne, ono prostě stačí aby hudba samotná, případně její lyricsy, evokovaly nějaký děj, nějaké obrazy které už dodá příslušný oddíl buňky. Nemusí to dělat celá skladba, většina si to stejnak položí nějakým kytarovým/syntetizátorovým/bůhvíjakým sólem kde ani mech neroste.
Většina skladeb co poslouchám tohle neumí, jsou jen takovou výplní aby se ty skutečně kvalitní kousky moc rychle neohrály. Takže tím se tu teď s dovolením zabývat nebudu, půjdu ještě dál k těm dobrým.
Nejzásadnějším prvkem je tedy dynamika skladby. Moje oblíbené představy se odehrávají v mém D&D světě a z 99% se týkají souboje. To prakticky vylučuje cokoli mimo hodně rychlých rockově laděných skladeb - takových které jsou schopné vystihnout tempo a dát mu patřičnou razanci. Výjimkami jsou věci dostatečně epické aby utáhly i slow-motion (což aspoň tolik nezatěžuje můj procesor, ale na druhu stranu je takových skladeb velmi málo).
Příkladem tohohle odvětví jsou v rychlejších skladbách například Engel od Rammstein, Slow Burn od Atreyu a Downfall od Trust Company. Z pomalejších mě napadá Hymnus Cantica od Corvus Corax.
Nejlepší skladby kombinují patřičně dynamickou (či alespoň epickou) hudbu a výborné texty. Do této skupiny řadím písničku (no spíš zhudebněný epos) Prometheus od Saltatio Mortis, Play the Game od Harolda Faltermayera (kterou jsem opravdu začal ilustrovat, viz. zde) a mého v současné době top-favorita Poison (Rock the Radio mix; thx, Taylor) od Groove Coverage.
Texty samotné mě do hudby natáhnou zřídkakdy, nebo aspoň jen málokdy evokují použitelný obrazový materiál. Jediný příklad co si teď vybavím je Calling All Angels od Train, který jsem rovněž částečně hodil do počítače (galerie).
Jak vnímáte hudbu vy? Co vám přináší? Co bere? Dovedli byste si představit život bez ní? Pokud ano, nahradili byste ji něčím? Čím? Jak?
ze srdce miluju, když můžu házet lidem na hlavu ty kecy, že mám v něčem vytříbený vkus. bohužel ne, asi jsem až příliš přizpůsobivá, ale nedokážu slovy ohradit, co se mi líbí, a co ne. dokážu posoudit pouze individuální písničku.
OdpovědětVymazatjinak hudbu miluju, pomáhá mi se odpojit od okolí, z čehož můžu čerpat buď relax, nebo soustředěnost na práci.
co se týče otázky "nahrazení hudby něčím", pak musím říct, že netuším. nikdy jsem nebyla, nejsem a upřímě doufám že ani nebudu úplně hluchá, takže se nedokážu vžít. nevím, jestli ty za hudbu považuješ jen lidi s hudebními nástroji a mikrofony, ale pro mě je to veškerý rytmický zvuk, který kde zaslechnu - od cvakání klávesnice, po klapání kroků na chodbě.
No tak lidi za hudbu opravdu nepovažuji, vlastně kdyby dobrou hudbu složil i normální komp, vůbec bych k nim žádný lidi nepotřeboval. Většinu kapel co je hraju jsem beztak v životě neviděl (třeba In Extremo jsem viděl jen jako počítačový modely ve hře Gothic.)
OdpovědětVymazatOkolní zvuky jako hudbu neklasifikuju, rytmika sem nebo tam. Hudba musí být koordinovaná, náhodně zvuky jsou prostě... náhodné zvuky. Některé příjemné, jiné méně, ale do sluchadel bych si je nedal.)
Líbí se mi většinou v písničce kus něčeho - slovní spojení, část textu, interpretův hlas v určitý okamžik, sólo nějakého nástroje, atd. Čím víc takových jednotlivostí se vyskytne, tím větší skóre u mě získá.
OdpovědětVymazatLidi za hudbu považuji, protože jen oni umí vložit do hudby emoce. I proto mám raději live vystoupení než studiovou nahrávku, která může zní až moc uměle a nepřirozeně.
Kdybych měla hudbu nahradit, tak to bude hodně destruktivní činnost.
Co mi hudba přináší? Ticho. Není slyšet nic okolo. A spoustu dalších věcí.