pondělí 23. května 2011

Pascalův redukovaný čtyřúhelník

Cožeco? Přečtěte si následující (přeložená) slova slavného fyzika a filosofa Blaise Pascala:

"Kdyby všichni lidé věděli, co říká jeden o druhém, nezůstali by na světě ani čtyři přátelé."

Tohle máme nějaké 17. století. Za tu dobu se doba zjevně změnila, neboť tu kolektivně cintáme po netu co nám slina na prsty přinese, a pokud to někdo z našich X tisíc přátel nečte, jsme dotčeni. Nebo tedy nevím jak vy, ale já a lidi typu "pokud nebude 500 komentíků tak se oběsím" to tak rozhodně máme.

Nebo si to jenom myslíme?

Každý rád slyší chválu, i ten největší ... jak to říct ... depkař ... zjihne, když mu pochválíte, jak se ty hluboké jizvy vyjímají na jeho bledé pleti. Jenže chvála není třeba jako elektrika. Zaprvé její antičástice, hanba, má mnohem větší náboj, a za druhé si jí nemůžeme pořídit strkáním magnetu do cívky. Obojí ale sytí internet v takové míře, že by se skoro dalo spekulovat o nějakém zákonu za chování, jakože za každý flame-comment vznikne jeden pochvalný.

Je tu ale jeden faktor, který může situaci dramaticky zvrátit. Když Bůh stvořil myšlenku, tohle vzniklo jako opačně orientovaná reakce: lež. Ono je to taková nepříjemná věc, ale je úplně všude a my už si na ní nějak zvykli, stejně jako na roztoče v posteli. Její převrácenou hodnotou je pravda, jejíž integrací v čase získáme upřímnost. A teď ruku na srdce: kdy jste naposledy komentovali upřímně, z upřímného zájmu o téma samotné, aniž by se vám do toho motaly další stupně volnosti typu osobní sympatie/antipatye, cizí názory, obecně image?

Mně osobně tedy nic nenapadá. Komentuju protože chci znít, chci se číst, chci být čten a v tomto kontextu se pomalinku odchyluji od toho, co proklamuji za základ své osobnosti. Já myslím že Pascal má pravdu. Upřímný člověk je člověk bez přátel.

Poznámka: Autor momentálně šrotí na státnice z fyziky. Omluvte prosím zmatematičtělou povahu textu.

Žádné komentáře:

Okomentovat